LODM 2019

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Opelka vypálil favoritům rybník

Zdroj: Petr Kůrka
Datum: 04.08.2001
e-mail: kurka@shooting.cz

Přestože páteční dopoledne, kdy skončil Tomáš Jeřábek v soutěži VT 60leže s vynikajícím výkonem 598b. až pátý, nenaznačovalo nic, že by se mělo ten den něco zvláštního stát, stalo se. Závěrečný den na Evropském šampionátu byl jednoznačně v režii Českých střelců. Ten den se totiž rozdávalo 9 titulů Mistrů Evropy a z toho získali Češi neuvěřitelných 5. To, aby se v jeden den hrála 5x Česká hymna nepamatuje zatím nikdo. Včera se to stalo díky juniorům BT mix (DR), mužům BT mix (DR a Januš) a mužům v disciplíně Velkorážní standardní puška 3x20 (Opelka a DR). Navíc mladý kanec Jonáš dostal v mixu bronz.

Puškaři byli trochu zklamáni po dopoledním ležáku, kdy si nevedli špatně, ale vyrovnané a vysoké výkony ostatních odsunuly naše družstvo na sedmou pozici. Medaile by byla za vyrovnání stávajícího Českého rekordu. Odjeli jsme po ležáku zpět na hotel, aby se kluci mohli osprchovat a dát se v klimatizovaném pokoji opět trochu do pořádku. Bakeš s Opelkou ráno s klukama na střelnici raději nejeli, protože nebyl důvod, proč plýtvat v horku energií. Milan Mach měl dost času na to aby v klidu relaxoval a udělal si na pokoji pár svých obvyklých cvičení. Ve dvě jsme vyrazili na střelnici již všichni s tím, že jsme měli možnost nechat si své věci na pokoji, kam jsme se chtěli ještě po vyhlášení vrátit, abychom se před cestou mohli ještě jednou osprchovat. Na hotelu nám vycházeli opravdu všemožně vstříc.

Na střelnici bylo odpoledne horko, i když teploty nedosahovali nakonec tak vysoko, jako tomu bylo ve čtvrtek odpoledne na tréninku. Tentokrát bylo "pouze " okolo 35 st. Mach měl stav 9, Bakeš byl uprostřed na 24 a Opelka na dalším konci na stavu 41. Začátek soutěže byl úžasný. Zejména pro mě. Opelkovi přestala spouštět jeho Keppelerka hned po dvou ranách v nástřelu. uderník mu prorazil dýnko a nečistoty v závěru způsobily, že se zbraň stala nefunkční. Zbraň se musela vzít ze stavu, rozebrat celá lícnice, aby se dal vyjmout závěr a ten pak bylo nutno rozebrat a vyčistit. Jsem známý tím, že nosím na soutěže tašku plnou nářadí a různých jiných věcí pro případ potřeby. I v Záhřebu jsem měl tašku s sebou. Jako naschvál jsem nemohl zaraženou nečistotu v z úzkého ústí závěru ničím vydolovat. Pomohl mi trenér Švýcarů, který, jak jsem zjistil, nosí s sebou ještě jednou tak velký kufr a vypadá jako kdyby čekal, že na každé soutěži bude muset vyměnit u někoho celou pušku a nebo vyhoblovat novou pažbu. Nicméně Konrad Jaggi je můj dobrý přítel a měl nástroj, kterým se mi podařilo závěr opět zprovoznit, i když jsem u toho vypotil asi tři litry. Pár rychlých pohybů a trochu stresu do toho ze mě udělaly během chvilky vodníka. Luboš nakonec dostal deset minut navíc, takže nepřišel o žádný čas. Ale i tak to není úplně optimální začátek světové soutěže. Mezitím jsme s Tomášem Jeřábkem a s Radimem Novákem posháněli Lubošovi jinou sérii Lapua patron, protože nebylo vyloučeno, že chybu mohla způsobit patrona a nikoli puška. Nakonec jsme asi udělali dobře, protože závada se do konce závodu neopakovala. To ale nebylo všechno Jen jsem opravil závěr, jdu se podívat na Macha, jak mu to jde a vidím, že mu Ascor napsal čtyři nuly!! Položky v leže měl 90 a 69. Nejdříve mě polil pot, ale pak se vše vysvětlilo . Milanovi snímače reagovaly na zvuk z vedlejšího stavu, kde někdo střílel "nabouchanou" třistaosmou (ráže 7,62mm, dnes se většinou používají ráže 6mm). Protože rána, na kterou snímače u Milana reagovali nedoletěla do Milanovo terče, ukázalo mu to, jako že minul. Nakonec se to vyřešilo tak, že Milanovi snímače organizátoři vyměnili, a nechali jej dostřelit zbývající čtyři rány. Právě druhou devítku (celkem měl 2x 99) dal Milan během dostřelu. Kdoví, jestli by třeba tady neušetřil jeden bod, kdyby závadu neměl. Luboš Opelka zvládl ležáka výborně a jako jediný dosáhl bezztrátových 200 bodů. Méně se dařilo Milanu Bakešovi, který měl špatný začátek, kdy střelil během pěti ran čtyři devítky. Po položkách 94 a 98 se zařadil až do třetí desítky. Jako vždy, tak i ve "standardce" bývá rozhodující stoják. Velké vedro a hlavně odpor spouště 1500 gramů mohou způsobit, že tu a tam někdo udělá větší chybu. Základem je žádnou takovou chybu neudělat a čekat, kolik dobrých výstřelů se povede. Naši Mach a Opelka si ve vedru a za obvyklého Záhřebského větru vedli výborně a s výkonama 188 a 185 bodů se objevili po dvou polohách na čelních místech výsledkové listiny. Milan Bakeš střelil průměrný výkon 180b., což jej posunulo pouze o málo výš, než byl po ležáku. V tuto chvíli bylo jasné, že Milan B. bude výkonově třetí do družstva. Prozatím to vypadalo s družstvem nadějně na nějakou medaili, ale byl tu ještě klečák. Když se naši na K připravovali, byl už hotov Švýcar Buerge, který střelil vleže nulu (strefil vedlejší terč), ale vytáhl se zase v kleče se 198 body. Stejně tak i Nor Larsen skončil se 197 body v kleče. S družstvem to začalo vypadat všelijak, zejména když Milan Mach střelil v první položce v kleče (93) pár osmiček a propadl se pod medailové umístění. Houpačka se ale opět vrátila, když napsali Opelkovi první položku v kleče 100! Milan Bakeš byl tou dobou hotov. Jeho výkon 562 byla pro tým určitá ztráta, a tak stále nebylo rozhodnuto, jestli nějakou tu medaili ve družstvech budeme mít, nebo ne. Navíc začalo být jasné, že Luboš by to teoreticky mohl úplně pokazit a ještě by měl medaili. Ale dokud není konec soutěže, tak není třeba jásat. Viděl jsem už leccos a nula je tam raz dva(viz Costa na libovolné pistoli), pokud se střelec jen trochu přestane soustředit. To ale naštěstí není Lubošovo případ. Vždy odvede úplnou a koncentrovanou práci až do konce. Bylo jen otázkou času, kdy se dokáže nějakým způsobem prosadit. Luboš střílel i poslední položku výborně. Dal až devatenáctou ránu 9,9 a celkově měl v kleče 199b. Dá se říci, že titul Mistra Evropy získal s přehledem (náskok 4b.) a naprosto zaslouženě. Byl ten den jednoznačně nejlepší. A protože i Milan Mach bojoval naplno až do konce a nenechal se po první položce K zviklat (druhá pol.98), mohli se kluci radovat i z nečekaného titulu v soutěži družstev. O dva body dokázali porazit horké favority Nory. Radost to byla obrovská. Dva tituly z poslední disciplíny je prostě fantastické. A to ještě Milana Macha připravila o medaili jedna pokažená položka v kleče, jinak střílel výborně. Milan Bakeš byl zklamán, ale i ostatní týmy měli, až na Nory a Švýcary, v týmu někoho, kdo "šel" pod 570b. Navíc si pamatuji, když Milan na ME v Kodani skončil s 560b. hodně vzadu, a další ME ve Francii vyhrál. To je prostě jeden a půl kila na spoušti a pokud ještě není úplně ten pravý den, pak se může stát, že se nedaří (viz Bessy 553).

Pro Luboše je tento obrovský úspěch určitě velikou satisfakcí za dlouhodobou a vytrvalou práci na trénincích, kdy se snaží vypilovat techniku až do posledního detailu. Prozatím se mu to nepodařilo prodat, i když nesmím zapomenout na jeho výkon ze vzduchovky 599 před lety v Německu, a 1172 ve 3x40 na SP také v SRN. Věřím, že se také vyplatila taktika nechat stát Opelku při VT 60, aby nebyl na 3x20 unaven, když střílel doposud na ME všechny disciplíny (v horku), a naopak nasadit na VT 60 Macha, aby se mohl před 3x20 trochu rozstřílet. Oba zastříleli v červnu na Evropském poháru ve Švýcarsku výborné ležáky, a tak nebylo snadné rozhodnout, koho v Záhřebu do VT60 postavit.

Po vyhlášení výsledků, které bylo ukončeno asi v 19 hodin, jsme se již závěrečného rautu nezúčastnili, i když by nám všem určitě velice chutnalo, a nejen jídlo. K oslavě by byl určitě důvod. Spěchali jsme ale na hotel, abychom dobalili věci, osvěžili se sprchou a vydali se na noční cestu domů. Recepčnímu jsme darovali nějaká zbylá česká piva a se čtyřmi auty jsme vyjeli nakonec až ve 21 hodin. Cesta nebyla jednoduchá, protože nejdříve byla velká fronta na výjezdu z Chorvatska do Slovinska a od poloviny Rakouska lilo jako z konve. Ve Dvořákovo Octavii se ještě k tomu porouchalo střešní okno, které nešlo zavřít, takže Milan Bakeš a Tomáš Jeřábek chytali půlku cesty vodu. Do Plzně jsme dorazili všichni najednou dnes po šesté hodině ráno.

Děkuji všem puškařům, že jsem mohl převážně psát "ódy na radost"a gratuluji všem ostatním disciplínám k získaným úspěchům.

Toto je můj poslední příspěvek k ME 2001- Petr Kůrka - Reprezentační trenér - pušky.

Spolupracujeme