Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Doping, léky a sport

Zdroj: Mgr. Karel Chmel starší
Datum: 08.09.2001
e-mail: chmel.chem@paegas.vol.cz

Řád střeleckých soutěží, který byl v novém znění přijat Výkonným výborem ČSS a platí od 1. ledna 2001, obsahuje jako přílohu č. 2 "Směrnici pro kontrolu a postih dopingu ve sportu". V této normě, kterou se všichni máme řídit, není obsažen seznam zakázaných skupin látek a metod dopingu. Ten je obsažen v původním materiálu Antidopingového výboru ČR, který je jistě ještě v určitém počtu výtisků k dispozici na sekretariátu ČSS v Praze.

Jsem si vědom toho, že sportovní střelba je specifické sportovní odvětví, kde zneužívání různých "podpůrných prostředků" není až tak významné jako v jiných sportech a u některých látek dokonce postrádá jakýkoliv smysl. Může však dojít k jakémusi "neúmyslnému" dopingu užitím zakázaných léků. Kromě toho je třeba myslet také na to, že se stále více rozšiřuje užívání drog a že většina z nich patří mezi zakázané dopingové látky. Protože platí, že "Neznalost zákona neomlouvá", jsem přesvědčen, že stručné vysvětlení některých záležitostí, týkajících se dopingu, není na škodu věci (postihy za doping jsou směrovány jak na dopující sportovce, tak i na jejich trenéry!).

Dalším souvisejícím problémem jsou některé léky, které sportovci mohou užívat ať už jako volně dostupné přípravky, anebo po předepsání ošetřujícím lékařem. Bohužel většina léků má určité možné nežádoucí vedlejší účinky, které však mohou ovlivnit výkon sportovce (v tomto případě spíše zhoršit).

TROCHU HISTORIE

Z dějin antického sportu je známo, že péče o účastníky olympiád byla (na tehdejší dobu) na vysoké úrovni a to nejen o jejich tělesnou přípravu, ale i o stravu a "potravinové doplňky".

Z poloviny 19. století už existuje řada doložených zpráv o sportovcích, kteří si zvyšovali výkonnost pomocí prostředků, v té době dostupných (strychnin, nitroglycerin, opium, kofein, alkohol). Z roku 1869 pocházejí zprávy o trenérech cyklistů, kteří svým svěřencům připravovali pro zlepšení vytrvalosti v závodě, trvajícím nepřetržitě 144 hodin, směsi z heroinu a opia. Pravděpodobně prvním známým smrtelným případem v důsledku předávkování drogami je cyklista Arthur Linton, který při závodě Bordeaux-Paříž v roce 1896 požil lék trimetyl.

Pravděpodobně poprvé se o dopingu v souvislosti s Olympijskými hrami psalo v roce 1904, kdy Tomas Hicks byl během závodu v důsledku vyčerpání ošetřován (dopován) injekcemi strychninu.

V padesátých a šedesátých letech se začal hojně používat amfetamin a jeho deriváty (nejvíce u cyklistů, ale i boxerů a dalších sportovců). Na OH v roce 1960 v Římě na kombinaci amfetaminu a nikotinu zemřel během cyklistického závodu Dán Knut Jensen, další dva závodníci zkolabovali, ale v nemocnici se zotavili. V roce 1967 při Tour de France způsobilo předávkování amfetaminem smrt Toma Simpsona.

V sedmdesátých letech přišel na scénu efedrin a jemu příbuzné látky. Na veřejnosti se poprvé objevil na OH v roce 1972, kdy na něj byl pozitivně testován americký plavec Rick de Mont. V té době se také používal kofein, kokain, barbituráty a beta-blokátory. Beta-blokátory v roce 1984 ještě nebyly zakázány, ale zjistilo se, že na OH v Los Angeles v moderním pětiboji se jimi dopovala celá družstva.

Zvláštní kapitolu tvoří anabolické steroidy, které se používaly od šedesátých let zejména v silových sportech. Zpočátku bylo zdravotní riziko užívání těchto látek podceňováno, ale po zdravotních potížích a záhadných úmrtích vynikajících sportovců bylo užívání těchto látek zakázáno. Na OH v roce 1976 v Montrealu bylo diskvalifikováno celkem 11 sportovců, z toho 8 na základě pozitivního testu na anabolické steroidy.

V polovině osmdesátých let minulého století se objevil nový prostředek, který měl nahradit sledované a prokazatelné anabolické steroidy. Byl to růstový hormon (STH). V téže době se začaly používat metody krevního dopingu a později pak podávání syntetického hormonu erytropoetinu.

DEFINICE

Doping je (podle ISSF News):

1. Užití látek náležejících k zakázaným skupinám farmakologicky účinných látek

a/nebo

2. Užití různých zakázaných metod

I. Zakázané skupiny látek:

I.A. Stimulancia (povzbuzující látky)

I.B. Narkotika (omamné látky)

I.C. Anabolické látky (zvyšují ukládání zásobních látek a syntézu bílkovin v těle)

I.D. Diuretika (zvyšují tvorbu a vylučování moči)

I.E. Peptidové hormony, jejich mimetika a analoga (bílkoviny, které vznikají ve žlázách s vnitřní sekrecí a ovlivňují funkce různých orgánů a látky jim podobné)

II. Zakázané metody:

II.A. Krevní doping

II.B. Podání umělých přenašečů kyslíku nebo plasmaexpanderů

II.B. Farmakologická, chemická a fyzikální manipulace

III. Skupiny látek zakázaných za určitých okolností:

III.A. Alkohol

III.B. Kanabinoidy (látky obsažené v konopí - marihuaně)

III.C. Lokální anestetika (látky užívané k místnímu znecitlivění)

III.D. Glukokortikosteroidy (hormony tvořené kůrou nadledvin)

III.E. Beta-blokátory (látky s účinkem na srdce a krevní oběh)

CHARAKTERISTIKA DOPINGOVÝCH LÁTEK

I.A. Stimulancia

Zneužívají se pro povzbuzení ostražitosti, čilosti, pro redukci pocitu únavy a zvýšení soutěživosti a agresivity. Některé tyto látky jsou návykové. Při vysoké dávce a při extrémní tělesné záteži mohou způsobit i smrt sportovce.

Patří sem amfetaminy, kokain, kofein, efedrin, pseudoefedrin a řada dalších léčiv.

Některé z nich jsou povoleny v místní aplikaci (fenylefrin, adrenalin), jiné jsou povoleny pro inhalaci za předpokladu, že sportovec tuto skutečnost písemně oznámí Exekutivě ADV ČR spolu s kopií lékařského potvrzení. Malé množství kofeinu a efedrinu v moči je tolerováno (může být obsaženo v běžně dostupných nápojích).

I.B. Narkotika

Působí na centrální nervový systém, tlumí činnost některých center a redukují pocity bolesti, strachu a úzkosti a také snižují soustředění. Nemají přímý vliv na sportovní výkon, používají se proto, aby se umožnilo sportovcům pokračovat v soutěži i po zranění anebo proto, aby se snížila citlivost sportovců k bolesti v kontaktních sportech, kde je velké riziko zranění (box, kopaná ap.).

K těmto látkám patří například heroin, hydrocodon, methadon, morfin a příbuzné látky.

Není sem zahrnut kodein, nicméně je třeba dát pozor, protože při vysokých dávkách by mohl simulovat v moči jiná nepovolená narkotika.

I.C. Anabolické látky

Mají schopnost vytvářet mužské pohlavní znaky a zároveň podporují tvorbu tkání, mohou ovlivňovat chování směrem k vyšší agresivitě. V medicíně se užívají jednak při léčbě hormonálních poruch během dospívání anebo všude tam, kde je například po úrazech anebo popáleninách třeba podpořit tvorbu nových tkání (podporují syntézu bílkovin v organismu).

Ve sportu pomáhají vytvářet vyšší objem svalů a zkrátit dobu potřebnou pro regeneraci organismu, čili umožňují delší a tvrdší trénink. Jejich podávání má však velmi nepříznivé zdravotní důsledky.

Do této skupiny zakázaných látek patří i některá antiastmatika, která mají při podání vyšších dávek anabolický účinek. Výjimku tvoří tři látky (salbutamol, salmeterol a terbutalin) pro inhalační aplikaci s podmínkou, že tuto léčbu sportovec ohlásí příslušnému antidopingovému orgánu předem.

I.D. Diuretika

Tyto látky působí na ledviny (zvyšují množství vylučované moči). Neovlivňují přímo sportovní výkon, mohou však ovlivnit hmotnost sportovce (sporty s hmotnostními kategoriemi) a mohou také maskovat podávání zakázaných látek z jiných skupin. Proto je jejich užívání považováno také za zakázanou dopingovou metodu - za farmakologickou manipulaci.

I.E. Peptidové hormony, jejich mimetika a analoga

Do této skupiny látek patří řada syntetických hormonů, které jsou v těle normálně přítomny a proto se jejich podání velmi složitě prokazuje, přesto jsou již vypracovány metodiky pro průkaz dopingu i těmito látkami.

Patří sem erytropoetin (EPO), který zvyšuje výkonnost krve pro přenos kyslíku a užívá se tedy např. v cyklistice. Růstový hormon (STH) podporuje růst a používá se zejména u dětí, které nemají dostatečnou přirozenou produkci STH a bez léčby by nedosáhly normálního vzrůstu. Ve sportu se zneužívá pro budování svaloviny a síly anebo pro docílení vyššího vzrůstu .

Inzulín je v posledních letech zneužíván pro své anabolické vlastnosti (růst svalů) a proto patří mezi zakázané látky. Diabetici však podobně jako astmatici mají povolenu výjimku a pokud svoji léčbu nahlásí předem ADV ČR, mohou inzulín k léčbě normálně používat.

CHARAKTERISTIKA DOPINGOVÝCH METOD

II.A. Krevní doping

Infuze krve nebo krevních derivátů přímo do žíly sportovce s cílem zvýšení transportní kapacity krve pro kyslík. Vytváří výhodu pro sportovce zejména ve vytrvalostních sportech

II.B. Podání umělých přenašečů kyslíku nebo plasmaexpanderů

Tyto metody jsou prozatím spíše ve stadiu výzkumů. Jako krevní doping se podávají přímo do žíly sportovce. Přenašeče kyslíku jsou většinou různé perfluorokarbony ve formě emulzí, které mohou nahradit nedostatečnou přenosovou schopnost krve. Plasmaaexpandery jsou běžně používány v medicíně na jednotkách intenzivní péče, jejich podání může způsobit maskování krevního dopingu anebo i podání EPO.

II.C. Farmakologická, chemická a fyzikální manipulace

Jedná se o postupy, které maskují použití dopingu. Proto je zakázáno použití diuretik, užití probenecidu a podobných látek, užití epitestosteronu (který může znemožnit průkaz dopingu anabolickými steroidy) a bromantanu.

Samozřejmě je také zakázáno ředění vzorků (i vypití nadměrného množství tekutin před odběrem vzorků) a jakákoliv záměna vzorků.

CHARAKTERISTIKA LÁTEK ZAKÁZANÝCH ZA URČITÝCH OKOLNOSTÍ

Testy na tyto látky jsou prováděny podle nařízení příslušné sportovní organizace.

III.A. Alkohol

Jeho použití je zakázáno především z bezpečnostních důvodů v motoristických sportech, ve sjezdu a skoku na lyžích a v dostihovém sportu. Dále je zakázán např. v lukostřelbě, biatlonu a v moderním pětiboji. Zde se má za to, že malá dávka alkoholu zklidní střelce při míření.

II.B. Kanabinoidy

Patří sem marihuana a hašiš a platí o nich přibližně totéž co o alkoholu. Na vytrvalost ve velké většině sportů působí spíše negativně.

III. C. Lokální anestetika

Jsou používána k potlačení bolesti a to injekcí přímo do postiženého místa. Smí se používat pouze v místní aplikaci, nesmí být použit kokain a jejich použití musí být nahlášeno dopingovému komisaři.

III. D. Glukokortikosteroidy

Mají značné protizánětlivé a analgetické účinky, předepisují se při léčbě astmatu a jiných alergií. Mohou být použity inhalačně nebo ve formě niktrokloubních či lokálních injekcí, další možná aplikace je ušní, oční, kožní, anální (=řitní), nikoliv však rektální (do konečníku). Jejich použití musí být nahlášeno dopingovému komisaři.

III.E. Beta-blokátory

Jejich léčebné využití se soustřeďuje především do oblasti kardiologie. Mají sice silně negativní vliv na vytrvalost, ale mohou snižovat núzkost, zvyšovat soustředění, zklidňovat dýchání. Proto jsou zakázány v omezeném počtu sportů, jako např. ve střelbě, lukostřelbě, golfu.

DOPINGOVÁ KONTROLA

Je to soubor opatření, zahrnující předpisy pro způsoby a odběr vzorků, práva a povinnosti sportovců a dopingových komisařů, způsob transportu vzorků k analýze, vlastní metodiku analýzy a způsob oznamování a předávání výsledků. Všechny procedury jsou standardizovány. V České republice je touto činností pověřen Antidopingový výbor ČR.

Každý registrovaný sportovec je povinen podrobit se dopingové kontrole při jakékoliv soutěži pořádané z pověření národní nebo mezinárodní sportovní federace, kdykoliv v době mimo sportovní soutěž a při vytvoření světového rekordu. Sportovci je předána písemná výzva, kterou potvrdí podpisem, a zároveň je seznámen s podmínkami odběru vzorku moče. Až do odebrání vzorku je pod dohledem dopingového komisaře. Odebraný vzorek moči je rozdělen do dvou lahviček (A a B), označených číselným kódem a vše je zaznamenáno do protokolu, který podepisuje sportovec a komisař. Analýza se provádí v dopingových laboratořích, kam se přepravují vzorky v zapečetěných kontejnerech. Laboratoř provádí nejprve analýzu vzorku A na celé spektrum zakázaných dopingových látek, v případě pozitivního nálezu může sportovec požádat o provedení kontrolní analýzy vzorku B, který sám v laboratoři zkontroluje podle protokolu. Pokud je nález ve vzorku A pozitivní a případně i potvrzen ve vzorku B, je výsledek dopingové kontroly považován za pozitivní a se sportovcem může být zahájeno disciplinární řízení.

Dopingová kontrola mimo soutěž je zaměřena na následující skupiny látek a metod podle seznamu MOV:

I.C anabolické látky, I.D diuretika, I.E peptidové hormony a jejich mimetika a analoga, II.B farmakologické, chemickéa fyzikální manipulace. Sportovní svaz může tento seznam rozšířit i o další látky ze seznamu MOV podle předpisů příslušné mezinárodní sportovní federace (u nás ISSF).

Proto sportovec při léčení musí dbát ustanovení o zákazu dopingu omezující použití některých léků. Za tím účelem informuje ošetřujícího lékaře.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY NĚKTERÝCH LÉKŮ

Jak jsme již uvedli, řada léků je (anebo může být) ve sportu zneužívána, protože svými hlavními nebo někdy i vedlejšími účinky může uživateli poskytnout jisté výhody proti nedopujícím sportovcům. Proto také musí ošetřující lékař brát ohled na zákaz používání některých léčiv a používat jiné vhodné a povolené prostředky při léčení sportovců, podléhajících kotrole dopingu.

Na druhé straně ovšem některé povolené léky mohou vyvolat nežádoucí efekty a svými vedlejšími účinky ovlivnit výkon sportovce na soutěži, většinou bohužel v negativním smyslu. K tomuto ovlivnění může dojít nejen při užití těch léků, které zasahují hluboko do biochemického dění v lidském organismu, ale i při užití takových látek, které jsou společně řazeny do skupiny tradičních nevinných domácích prostředků. Proto je velmi důležité, aby sportovec (pokud už musí při soutěži anebo těsně před soutěží užívat z nějakých důvodů léky) užíval jen ty léky, které má "vyzkoušené" z hlediska možných vedlejších účinků anebo předem upozornil ošetřujícího lékaře na skutečnost, že má sklon k nějakým alergickým reakcím.

Sportovec by pak měl velmi důkladně prostudovat příbalový leták (je v každém spotřebitelském balení léku) a seznámit se s možnými vedlejšími účinky, které jsou zde uvedeny. Velmi často jde o možné zažívací obtíže, nevolnost, zácpu nebo průjem, závratě, kožní vyrážky.

Z velké palety léčiv a onemocnění, způsobených vedlejšími účinky léků, byly (podle článku v ISSF News) vybrány některé, důležité pro sportovce. Uvedené příklady rozhodně nemají vést k odmítání léků, ale spíše k opatrnosti při jejich podávání, neboť téměř vždy je možnost volby mezi různými preparáty.

Vedlejší účinky medikamentů na dýchací orgány

Alergicky podmíněné záněty dolních, středních a horních cest dýchacích byly pozorovány mezi jiným po podání

- prostředků proti bolestem a chřipkám (Acylpyrin, Aspirin)

- léků s obsahem prokainu (např. geriatrika)

- některých antibiotik (penicilin a j.) a tablet proti početí

Vedlejší účinky medikamentů na srdce a oběhový systém

Při nynější citlivosti vůči speciálním léčivům anebo jejich metabolitům mohou být vyprovokovány alergicky podmíněné (anafylaktické) šokové stavy. Může se to stát zejména po parenterálně (=mimostřevně, injekčně) podaných antibioticích.

Při podání krevních náhrad se může ve vzácných případech vyskytnout zčervenání kůže, drážděníke svrbění anebo astma (bronchospasmus = zúžení průdušek).

Ve vzácných případech mohou být alergické reakce vyvolány také vitamíny (B1, B2, kyselina listová, B12, K)

Stenokardie jsou pozorovány po vysazení beta-blokátorů (jsou na dopingovém seznamu).

Pokles krevního tlaku se může objevit po

- intravenózním (=nitrožilním) podání preparátů železa (např. při anemii)

- po podání aspirinu

- po doání Novalginu

- po podání Butazolidinu (=fenylbutazon)

- po injekčním podání lokálních anestetik

- po perorálním a injekčním podání trankvilizérů (léky zklidňující, zmírňující pocit úzkosti a duševního napětí)

Vedlejší účinky medikamentů na centrální a periferní nervový systém

Po podání psychofarmak (Diazepam a pod.) jsou pozorovány rychlé mimovolní pohyby očí (nystagmus), lehká slabost očních svalů (oční paréza, obrna), třes prstů a psychické změny osobnosti.

Po podání neuroleptik (často již po jednorázovém požití) se mohou objevit: třes těla, motorický neklid nohou, všeobecný pohybový neklid a místně ohraničený stav napětí svalů (hyperkinesie, dyskinesie).

U pacientů, kteří požili kvůli lehkým vegetativním potížím (nevolnost, zvracení, průjem, pocení a podobně) s pocitem závrati relativně malé množství uklidňujících prostředků, se může následující den objevit obraz extrémního přepětí páteřních svalů.

Po podání Meclopramidu (např. Paspertin), prostředku proti zvracení a funkčním poruchám horní části zažívacího traktu, může i při nižších dávkách dojít k ovlivnění funkce očních zornic, což ovlivňuje adaptaci a akomodaci očí střelce (přizpůsobení vidění na měnící se světelné podmínky a na měnící se vzdálenosti).

Poruchy rovnováhy při stání a chůzi byly popsány po podání jistých antibiotik.

Vedlejší účinky medikamentů na psychiku

Kyselina acetylsalicylová (acylpyrin) může vyvolat psychomotorický neklid, dráždivost až stavy pomatenosti

Některé léky proti bolestem a antirevmatika mohou vyvolat změny osobnosti s depresivními náladami, halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy a závratě, ovlivnění činností vyžadujících zvýšenou pozornost

Některé beta-blokátory mohou vyvolat únavu, poruchy spánku a depresivní pocity.

Po podání kortizonu se také mohou projevit deprese.

Antihistaminika (léky pro léčbu některých alergií) mohou vyvolat ospalost, poruchy pozornosti, schopnosti asociace a ovlivnění činností vyžadujících zvýšenou pozornost.

Trankvilizéry (léky zmírňující pocit úzkosti a napětí) mohou samozřejmě způsobit snížení zájmu a pozornosti až ke všeobecné lhostejnosti. Psychoanaleptika (povzbuzující látky, amfetamin) a také tzv. látky pro snížení chuti k jídlu mohou příležitostně vyvolat obraz nemoci podobný schizofrenii.

Vedlejší účinky medikamentů na trávicí orgány

Za alergicko-zánětlivé reakce v oblasti žaludku a střev mohou být odpovědné i vitaminy řady B (thiamin, riboflavin, kyanokobalamin, kyselina listová)

Zvýšení střevní peristaltiky, často spojené s rudnutím kůže, svědivostí a návaly krve do hlavy může působit kyselina nikotinová a nikotinamid

Po perorálním (=ústy) užití preparátů železa může být pozorován tlak v žaludku, pálení žáhy, zácpa a průjem, podobné potíže mohou být pozorovány i po podání "fyziologických" střevních bakterií (koli-bakterií) a podobných produktů.

Po podání kyseliny acetylsalicylové (acylpyrin), antirevmatických preparátů a kortizonu byly popsány žaludeční a střevní vředy, krvácení do žaludku, střev a konečníku.

Vedlejší účinky medikamentů na oči

Oční kapky v olejovém základě a oční masti působí přechodné zhoršení vidění a změnu indexu lomu optických systémů

Léčiva působící na sympatický a parasympatický nervový systém (léky proti kolikám, proti vysokému krevnímu tlaku, poruchám srdečního rytmu a p.) mohou snižovat schopnost zrakové adaptace.

Po podání chininu se mohou objevovat v zorném poli závoje a kmitání očí

Při profylaxi malárie (chloroquin) může dojít ke ztížení akomodace očí

Acylpyrin může působit alergické keratitidy a konjunktivitidy

Spolupracujeme