Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Základem je vzájemná důvěra

Zdroj: Ladislav Válek
Datum: 12.06.2002
e-mail: sport.plzen@cs-sport.cz

"Po těch letech kluci sami nejlépe vědí, co potřebují," říká Ján Kermiet

Střelba na běžící terč, sportovní disciplina, která České republice přinesla bronzové medaile na olympijských hrách v Barceloně a Atlantě, na mistrovství Evropy v řecké Soluni pak šest z deseti kovů, které výprava českých sportovních střelců domů přivezla. Pomalu tři roky je u reprezentačního trenérského kormidla českého běžícího terče JÁN KERMIET, bývalý výborný střelec a reprezentant.

"Když Bohouš Pokorný skončil jako státní trenér, měl právo si vybrat svého následovníka. Musím přiznat, že jsem byl trochu překvapen, když mě oslovil, zvažoval jsem všechna pro a proti, pak jsem si ale uvědomil, že člověk nebude střílet do smrti a nabídku jsem vzal. S tím, že musím dělat vysokou školu. A tak vedle trenérské práce studuji i první ročník fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze."

Ze závodníka jste se stal vlastně ze dne na den trenérem. Byl to pro vás velký šok?

"Šok ani ne, čekala mě jen úplně jiná práce. A život se mi přece jen trochu převrátil. Jako závodník byl člověk zodpovědný vlastně jen sám za sebe, sám, sobě, nyní jsem přece jen pod tlakem trenérů, pod tlakem střeleckého svazu a práce s lidmi není nikdy jednoduchá. Jako závodník jsme byl s každým kamarád, najednou je to o něčem jiném, protože na lidech něco chcete. I když jsem měl výhodu, že za ty léta jsem o každém přesně věděl jak trénuje, jakou má povahu, trvalo tak rok, než jsem se opět s kluky dal dohromady. Trochu to skřípalo, něco se nelíbilo mě, něco se nelíbilo jim, navíc jsem byl pod tlakem Bohouše Pokorného jako bývalého reprezentačního trenéra a svého velitele. Kluci jsou ale profesionálové a tak nakonec naše představy našly společného jmenovatele, vše se vyjasnilo, víme, co chceme."

V čem nastala v trénování změna?

"Trenér Pokorný nás nutil trénovat to, co si on myslel, že je dobré, taková byla jeho filozofie. Já k trenérské práce přistupuji trochu jinak, stavím na vzájemné důvěře mezi mnou a závodníky, nejsem ani tolik v pozici trenéra, ale spíše manažera, který musí vytvářet podmínky k přípravě. Jsem toho názoru, že kluci po těch letech střílení sami nejlépe vědí, co a jak potřebují trénovat, sami nakonec pochopili, že výsledky nedělám já, ale oni, že oni jsou za ně hodnoceni především. To je velké plus a spolupráce trenér-závodník se tak dostala na mnohem větší profesionální úroveň."

Vaší výhodou určitě bylo, že jste "sdědil" docela slušný střelecký materiál. Váš předchůdce Bohouš Pokorný s oblibou s nadsázkou říkal, že zlatá éra běžícího terče je nenávratně pryč.

"Je pravda, že jsem sdědil špičkové závodníky, ale musíme si uvědomit i to, že tito střelci byli už dost vyždímaní a největší problém byl v tom, že za nimi nikdo nebyl. U starých je to fajnová práce, ti natrénováno mají, jde jen o psychiku při závodech. S formou na místě už těžko něco uděláte, buď to v sobě máte, nebo ne."

Na Evropě v Řecku ukázali právě junioři, že mohou být jednou důstojnými nástupci olympijských medailistů Račanského a Januše. Na jejich úspěchu máte nemalý podíl.

"Říká se to, ale v první řadě jsou pod těmi medailemi podepsaní kluboví trenéři. A pak i Český střelecký svaz, který mi vyšel v ústrety tím, že reprezentaci zabezpečil po technické i materiální stránce a můžeme tak v klidu pracovat."

Z bývalých úspěšných juniorů se vlastně prosazuje nyní jen Miroslav Lízal. Nezbyde mistr Evropy Caknakis jednou také sám?

"Myslím si, že ne, máme ještě v záloze i mladší dvanáctileté střelce. Caknakis je ale opravdu obrovský talent."

V Soluni jste získali šest z deseti českých medailí. Při pohledu na velmi úzkou členskou základnu se nabízí jediná otázka: "Jak je to možné?"

"Co na to mám říci, asi to umíme. Kluci se dokáží skoncentrovat na důležitý závod."

V letošní sezóně jde již o postupová místa pro olympijské hry 2004 v Aténách.

"Můžeme získat maximálně dvě místa, jedno již zásluhou Míry Januše máme.“

A to druhé?

"Kluci střílet umějí, jsou dobře připraveni, záleží jen, jak se vyrovnají s podmínkami závodů. Říká se, že když se štěstí unaví, sedne i na vola. Určitě by jim nevadilo, kdyby získali novou přezdívku."

Spolupracujeme