Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Brokaři v Santo Domingu

Zdroj: Vladislav Šaňák
Datum: 31.08.2002
e-mail: vladislav@sanak.cz

Ve dnech 17. až 24. srpna 2002 se v hlavním městě Dominikánské republiky Santo Domingu uskutečnila soutěž Světového poháru v brokových disciplínách kategorie mužů v double trapu, trapu a ve skeetu. Soutěží se zúčastnilo celkem 209 závodníků ze třiceti osmi států světa včetně pěti reprezentantů České republiky. Naši střelci dosáhli vynikajících výsledků, když se ve výtečné konkurenci díky Davidovi Kosteleckému (trap) a Leošovi Hlaváčkovi (skeet) prosadili na stupně vítězů, přičemž Leoš Hlaváček vyrovnal výkonem 125 zásahů v základním závodě absolutní světový rekord. Tento výsledek je novým českým rekordem! Leoš Hlaváček je jediným současným českým střelcem - spoludržitelem světového rekordu v některé z olympijských disciplín. Blahopřejeme!

Střelci v brokových disciplínách byli jediní, kteří nemohli po úspěšném Mistrovství světa ve Finsku „zabalit své nádobíčko“ a odpočívat po vrcholné soutěži celé sezóny. Měli totiž před sebou ještě jeden velmi důležitý závod, Světový pohár v exotické Dominikánské republice, na kterém bylo možné vybojovat kvalifikační místa pro Athény. Nominace střelců byla určena pouhý měsíc před odjezdem a odrážela se v ní skutečnost, že brokaři získali na MS jediný QP ve skeetu, zásluhou Jana Sychry. Proto do Santa Dominga odletěli nakonec závodníci Jiří Gach, David Kostelecký, Jan Dvořák ml., Bronislav Bechyňský a Leoš Hlaváček. Před odjezdem stihli ještě absolvovat Mistrovství ČR v Hradci Králové, ale pak přišlo období, kdy Českou republiku zasáhly povodně. Situace v Praze byla před odletem 19. srpna tak nepřehledná, že jsme ještě jeden den předem uvažovali o zrušení cesty. Zvažovali jsme také další aspekty a sice to, jestli je únosné podnikat ekonomicky náročnou cestu v době, kdy bude k odstranění následků povodní potřeba každá ruka a každá koruna. Nakonec jsme se rozhodli, že uděláme vše pro uskutečnění výjezdu. Pokud by se kvůli povodním nedostali závodníci na letiště, měli jsme příslib Air France, že můžeme letenky vrátit bez jakéhokoliv poplatku. Rovněž jsme nechtěli vynechat šanci na zisk QP v Santo Domingu v situaci, kdy naši střelci měli velmi dobrou formu a náročná kvalifikace pro Atény pokračuje až v příštím roce v Indii a Austrálii. Pokud by totiž např. skeetaři získali druhý QP, nemuseli by již na tyto soutěže jezdit…

Z letiště v Praze Ruzyni jsme odletěli podle plánu, v deset hodin dopoledne s tím, že budeme muset čekat na spojení do Santa Dominga v Paříži čtyři hodiny. Ukázalo se, že časová rezerva byla dvojnásobně velkou výhodou. Poprvé, když jsme za slunečného počasí a bezvětří bez obav klesali na přistání a pilot těsně nad přistávací plochou zapnut motory naplno a zvedl letadlo opět k obloze. Vysvětlení přišlo vzápětí. Kapitán se cestujícím omluvil, že nemohl přistát, protože se na dráze objevilo letadlo American Airines. Podle toho, jak se mu ještě třásl hlas, jsme si následně uvědomili, že jsme se asi díky jeho duchapřítomnosti podruhé narodili. Mnoho z nás dodatečně změnilo barvu a letušky byly většinou zelené ještě i v době, kdy se s námi po půlhodinovém přistávání loučily u východu z letadla. Druhou výhodou delšího intervalu mezi spoji do San Dominga bylo to, že letištní personál v Paříži stihl přeložit zavazadla a k naší radosti jsme se v cíli dočkali všech svých kufrů a zbraní. Na rozdíl např. od střelců Kypru, s nimiž přiletěl jako trenér Petr Málek a druhý den mu půjčovali oblečení jeho bývalí kolegové Bechyňský a Hlaváček. Cestování je mnohdy velké dobrodružství.

Pořadatelé měli již při našem příjezdu vše dobře zorganizováno. Nemuseli jsme ani procházet klasickou pasovou kontrolou, našich pasů se ujal sám velitel dominikánské celní stráže v hodnosti generála. Vojenského doprovodu jsme si pak užili na všech místech. Z letiště do hotelu nás doprovázeli ozbrojení policisté, stejně jako při cestách na střelnici. Mimo to vždy v autobuse vedle řidiče seděl voják, ozbrojený puškou M16, jež se neslavně proslavila za války ve Vietnamu. Velmi ochotně jsme dostali vysvětlení, jak se používá, mohli jsme si ji zkusit, prohlédnout střelivo… Naštěstí zbraň nikdy za našeho pobytu nikdo z vojáků nemusel použít. Postupně jsme pochopili, že je opatrnost pořadatelů na místě, chvilku před našim průjezdem jednou městskou čtvrtí došlo přímo na ulici k dvojnásobné vraždě. My jsme se ovšem pohybovali výhradně jen v hotelu a na střelnici a pouze jedenkrát měli někteří z nás možnost zajet si taxíkem do koloniálního centra města, ke kterému směřuje pozornost turistů. Tato čtvrť je ovšem velmi dobře hlídána.

Již jakmile jsme opustili klimatizovanou letištní halu, dýchlo na nás tropické teplé a vlhké ovzduší a to nás provázelo po celou dobu. Pro zpestření jsme si užili také odpoledních krátkých prudkých tropických lijáků. Jeden z takových „deštíků“ zastihl i střelce při závodě a rozhodčí kupodivu střelbu nepřerušil. Teplota překračovala třicet stupňů a naši kluci se vraceli po odstřílené položce pod střechu střelnice doslova zbrocení potem, jako by právě opustili sprchu. Přes to, že pořadatelé dokončovali střelnici doslova několik minut před slavnostním zahájením, stihli všechno včas. Na trénink jsme jezdili poslední úsek cesty po štěrkové polní silnici a dělali jsme si legraci, že druhý den tady povede dálnice. Ono se to ale opravdu stalo a president Dominikánské republiky, který se přijel mezi sportovce podívat, mohl vidět hotovou stavbu. Škoda, že dělníci nedokončili své dílo alespoň několik týdnů před soutěží, trávníky by se mohly zelenat, některé části areálu mohly být dokončené, blízké smetiště by nemuselo tak páchnout… Přes to všechno technický delegát z Peru prohlásil, že nová střelnice je nejlepší na světě a že kdykoliv Dominikánci požádají, měli by dostat možnost pořádat Světový pohár. V příštím roce bude střelnice využita pro Panamerické hry, ale nejdůležitější světové soutěže se v Santo Domingu v budoucnu určitě uskuteční.

Po dnu odpočinku a dvou dnech, věnovaných tréninku, nastupoval ke svému závodu v double trapu Jiří Gach. Začal skvěle, položkou 48 zásahů se ocitl mezi nejlepšími střelci soutěže. V druhé položce však přišla slabá chvíle, po zasaženém dvojstřelu celkem devětkrát chyboval vždy způsobem zásah – nula. To znamenalo velkou ztrátu s výsledkem položky 39 zásahů. Poslední, třetí položku již nastřílel opět dobře, 46 holubů. Celkový výkon 133 bodů stačil v poli 42 střelců na osmnácté místo. Jirka po této soutěži uzavřel své účinkování v double trapu v boji o následující OH. Dostal příležitost ve všech kvalifikačních soutěžích letošního roku, startoval na všech SP a na MS a v příštím roce se bude věnovat pouze disciplíně trap. Přejeme mu, aby se mu dařilo lépe a ziskem QP přesvědčil sebe i trenéra, že se rozhodl správně a že stále patří mezi střeleckou světovou elitu. David Kostelecký o této skutečnosti, že patří mezi absolutní světovou špičku v disciplíně trap, nikoho přesvědčovat nemusí. Svými výsledky to pravidelně dokazuje. Připomeňme např. zisk titulu Mistra Evropy v letošním roce v Lonátu, stříbrnou medaili ze soutěže Světového poháru v Číně atd. Také v Santo Domingu ukázal, jaký je bojovník. První položku nastřílel 23 zásahů a nebyl příliš spokojen. Druhá série byla skvělá – střílel koncentrovaně, svižně a odvážně – plný počet 25 zásahů. Stejně dobře si vedl i mladý Jan Dvořák, který Davida v soutěži doprovázel na základě výborného výkonu na Mistrovství světa a nyní přesně kopíroval i jeho výsledky 23, 25. V poslední položce však Davidovi opět „ulétli“ dva holubi a zdálo se že se sen o finále pomalu rozplývá. Honza měl krizi v začátku položky, když „pustil“ dva holuby a pak to bylo trápení až do konce – 21 bodů. Oba střelci měli asi těžkou noc, zlobili se na sebe za některé zbytečné chyby. David se ke dvěma posledním položkám fantasticky zkoncentroval. Sám říkal, že předpokládal postup do finále na výsledek 121 bodů a musel by tedy udělat dvakrát čistých 25 zásahů. To se mu podařilo a postoupil mezi šest nejlepších dokonce na prvním místě. Samozřejmě, že jako nejlepší střílel své terče poslední a tedy viděl, co se před ním odehrává. To určitě není výhoda. David se dlouho držel, ale asi uprostřed položky přece jen „pustil“ jednoho holuba. Protože ještě dva další střelci měli 121, potřeboval pokračovat bez chyby a čekat, co to udělá se soupeři. Bohužel chyboval ještě dvakrát a musel se pak rozstřelovat o bronzovou medaili. Tento souboj však vyhrál a cenná medaile mu byla odměnou za ohromnou dvoudenní dřinu. Jan Dvořák chtěl dohonit výpadek ze slabší položky 21 z prvního dne, ale chybělo mu i trochu štěstí. Výsledek 114 určitě není zklamáním, potřebuje získat zkušenosti a naučit se suverénněji pohybovat v mezinárodním prostředí, jako to umí David Kostelecký. Má však k tomu všechny předpoklady. Jako poslední dorazili do místa konání soutěží dva naši nejzkušenější skeetaři, Leoš Hlaváček a Bronislav Bechyňský. Také oni absolvovali závody v rytmu jednoho volného dne po příjezdu, dvou tréninkových dnů a následně startovali v soutěži. Vyzkoušeli si všechna střeliště a ukázalo se, že oba střílí velmi dobře. Samozřejmě, že výsledky dosažené v tréninku ještě neznamenají úspěšný závod, ale oba vícekrát přijímali gratulace k čisté položce. Stejně jako naši účastníci v předešlých závodech si chválili tříštivost holubů, kvalitu střeliva i výtečnou viditelnost. Jediné výhrady měli k tomu, že při větru se dráha holubů nepříjemně měnila a zvláště terče z nižší věže létaly hodně nízko. Střelec musel při dvojstřelu „skákat“ na nižší hladinu do protisměru, což je velmi obtížné. Oba naši reprezentanti začali závod výtečně, čistou položkou. Ve druhé sérii udělal Bechyňský jednu chybu, ale Hlaváček čistou položku zopakoval. To už bylo zřejmé, že budou dosahovány vynikající výsledky, červenými „pětadvacítkami“ výsledková tabule doslova kvetla. Poslední sérii prvního dne Leoš opět „vyčistil“ a usadil se bez jediné chyby se 75 holuby spolu s Američanem Gravesem na čele závodu. Broněk dvakrát minul a jeho drsná sebekritika jako by neměla konce. Bylo mu jasné, že v dané konkurenci by mohla ztráta tří holubů znamenat konec finálovým nadějím a že už v závodě nesmí chybovat, pokud chce být mezi nejlepšími šesti. Druhý den střílel jako z partesu, dokončil závod se 122 zásahy a spolu s dalšími pěti střelci se rozstřeloval o čtyři volná finálová místa. První dvě pozice byly totiž již obsazeny. Na prvním místě skončil po fantastickém výkonu Leoš Hlaváček, který dokončil základní soutěž dvěma čistými položkami a výsledkem 125 zásahů vyrovnal absolutní světový rekord a vytvořil nový rekord České republiky. Druhý šel do finále Američan Graves, který v poslední položce jedenkrát minul. Bechyňský nakonec Hlaváčka ve finále nedoprovázel, rozstřel se mu příliš nevydařil a skončil sedmý. Již před rozhodující finálovou položkou bylo jasné, že boj o jediné kvalifikační místo pro Olympijské hry svedou mezi sebou Hlaváček a Graves, jejich náskok tří resp. dvou holubů byl dostatečný. Pokud by se Leošovi povedla ještě jedna, již šestá čistá položka, měl QP jistý. Mohlo to ale být vůbec v lidských silách? Leoš jedenkrát minul, na nízké pětce, Američan nechyboval. Souboj obou o vítězství musel pokračovat. V loterii rozstřelu na nejtěžších stanovištích Graves nakonec zvítězil. Američan měl dle mého názoru o něco více fyzických a psychických sil, nemusel cestovat, nepotřeboval aklimatizaci, je více zvyklý na vedro a vlhko. Všechny nás velice mrzelo, že Leoš Hlaváček po tak skvělém výkonu QP nezískal, byl už tak blízko. Pokud se mu však bude podobně dařit i v následujících soutěžích, vytouženou účast na OH si určitě vystřílí.

Naši střelci v brokových disciplínách na Světovém poháru v Dominikánské republice skvěle reprezentovali České střelectví. Jsem osobně velmi rád, že jsem měl možnost více nahlédnout do jejich „kuchyně“ a mohu potvrdit, že jsou to skuteční profesionálové. V koncentraci na soutěž i v jednání v průběhu závodů mají mnoho společného s dalšími našimi špičkovými střelci, jako je Tenk, Kůrková, Januš, Jeřábek, Opelka a další. To, jak se brokaři dokáží vyrovnat s extrémními podmínkami bez jediného slova výmluv, jak dodržují přípravu k jednotlivým položkám, jak jsou absolutně soustředění, jak se vzájemně respektují, jak jsou pro střelbu zapálení, to vše ukazuje na jejich sportovní vyspělost. Mě tato skutečnost ujistila v přesvědčení, že nebudou v Athénách chybět.

V Praze, 30.8.02 Vladislav Šaňák

(psáno pro střelecký magazín)

Spolupracujeme