Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Kemp v USA zakončen

Zdroj: Petr Kůrka
Datum: 14.12.2007
e-mail: kurka@shooting.cz

Pobyt v USOTC splnil očekávání

Když jsme 26. listopadu pozdě v noci dorazili do Olympijského tréninkového centra USA (USOTC) v Colorado Springs (COS), nevěděli jsme přesně, jak bude náš 15ti denní pobyt vypadat. Brzy jsme se ale zadaptovali a poměrně hladce jsme zvládli také aklimatizaci pobytu v nadmořské výšce 1800m. Také s časovým posunem minus 8hod. jsme se zdárně vypořádali. Až na některé „rýmové“ stavy nikdo z nás neměl žádné větší zdravotní problémy a nekonala se ani tak trochu očekávaná „ponorková nemoc“, ke které občas dochází při delším pobytu v úzkém kolektivu. Každý z nás si sice prodělal svůj trochu náladový den, ale nikdy natolik, aby to náš kolektiv narušilo. Příliš času na nějaké lelkování jsem našim střelcům také nedopřál, tak něž jsme se nadáli, už jsme balili kufry na cestu domů.

První týden jsme zažívali v COS překrásné počasí. Denní teploty dosahovali až k 18stC.a bylo nádherně slunečno. Většinu času jsme ale trávili na střelnici a tak jsme z toho mnoho neměli. Počasí se pokazilo pochopitelně v době, kdy jsme se chtěli vydat na vysokohorský výlet na Pikes Peak. Začal foukat vítr a na výlet do 4300m n.m. se nejelo. Druhou polovinu pobytu nás provázel většinou sníh a teploty až k minus 12st.C. večer a okolo –6st.C. přes den. Takové velké rozdíly přináší blízkost horského masivu Rocky Mountains. Katka Emmons, která zde již nějakou tu dobu pobývá, nám potvrdila, že zde můžete jeden den nosit triko s krátkým rukávem a druhý den budete odhrabávat 15cm sněhu v zimní bundě. Místní jezdí ve sněhu velmi opatrně, protože málokdo má zimní pneu. Navíc podle toho jak se nám to jevilo, na sněhu umí řídit málo domorodců. Viděli jsme poměrně dost nehod a rozbitých aut řidičů, kteří jeli sice pomalu, ale tu a tam někam sjeli, nebo do někoho vrazili. Silnice se udržují i při minimální výšce sněhu, ale prakticky se zde nesolí a tak se na silnici tvoří krásná ledovka. Také v OTC se už od čtyř od rána proháněly pluhy a vypadalo to, jako kdyby bylo půl metru, i když většinou hrabaly jen 3-5cm, protože víc sněhu najednou nenapadlo.

Co se tréninků týká, všichni pilně plnili předepsané tréninkové dávky, často dvoufázové. Vzduchovku jsme po prvním týdnu opustili a většinou jsme trénovali malorážku. Výjimkou byla pouze Mikulášská středa 5.12., kdy jsme uspořádali společně s FRA a USA závod družstev na způsob německé Bundesligy. Družstva byla tříčlenná a my jsme skončili druzí za domácím týmem. Za nás jsem nominoval děvčata (Ka99, Pa95 a Adi92). Kluci stříleli na papírové terče spolu s ostatními. Závod byl velmi zajímavý a diváci, kteří se přišli podívat, odcházeli spokojeni. Pokud bylo volno, trávili jsme ho často v posilovně na běžícím pásu, nebo společně se střelci FRA a USA při nějaké jiné zábavě jako např. bowlingu, nebo biliáru. Občas jsme také zavítali do nedalekých nákupních center, kde jsme se při dnešním, pro nás příznivém kurzu dolaru, také dokázali dostatečně odreagovat. Dvakrát jsme také absolvovali společnou mezinárodní večeři mimo OTC. Během šesti tréninkových dní na 50m zde každý vytrénoval okolo 1400 patron. V dalších šesti dnech byla vzduchovka a zbývající 3 dny pobytu byly volné. Přestože byl tréninkový plán velice náročný, všichni vydrželi se silami až do konce pobytu a nikdo si neulevoval. Většina také předváděla ve svých parádních disciplínách velmi slušné nástřely. Nyní je potřeba, po krátké vánoční přestávce, udržet si pravidelné tréninkové tempo v malorážce i během prvních měsíců v roce 2008, kdy se v našich klimatických podmínkách ještě nedá střílet venku. K tomu také přispějí další reprezentační soustředění. Dvě kratší doma (leden Plzeň a únor Brno) a jedno delší v březnu, kdy bychom měli odjet na 14 dní někam, kde je možné trénovat malorážku venku. Kromě soustředěních budou mít střelci ještě další individuální tréninkovou přípravu v hale naplánovanou tak, aby na náročnou příští sezónu byli dobře technicky, fyzicky i psychicky připraveni.

Cesta do USA je nyní letecky poměrně příjemná. Od května letošního roku létá pravidelná linka z Prahy přímo do Atlanty (i zpět), takže se na cestě do COS přesedá pouze jednou a celá cesta zabrala, s ohledem na časový posun, jeden den při cestě tam a jeden a půl den při cestě zpět. Lety, resp. cestující z celého světa jsou při cestě do USA pod přísnou kontrolou. Ani lety z Prahy nejsou výjimkou, takže celkové odbavení zavazadel a zbraní v Praze při cestě do USA zabralo letištnímu personálu poměrně dost času. Když jsme si už mysleli, že máme všechnu agendu za sebou, čekalo nás překvapení při příchodu na gate. Fronta při průchodu rentgenem před vstupem do letadla byla až do poloviny haly. Čekali jsme tam dobrou hodinu. Příčinou jsou právě přísné prohlídky osob a kabinových zavazadel. Tím se také náš odlet o hodinu opozdil a čas na přestup v Atlantě se tím výrazně zkrátil. V Atlantě totiž vstupujeme na území USA a tam se také musí projít pasovou kontrolou a 2x zkontrolovat zavazadla. Let z Prahy trval ca.11hodin. Na pasové kontrole byla však totální „zácpa“ a strávili jsme tam další čekací hodinu. Už jsme se rozloučili s tím, že bychom let v 19:20 do Colorado Springs stihli. Pasovou kontrolu v Atlantě jsme totiž opouštěli pouhých 45 minut před odletem letadla do COS a to nás ještě čekal přesun na jiný terminál, odbavení zbraní na celnici při vstupu do USA a další kontrola při odbavení zavazadel do naší cílové stanice. Matt a další střelci USA, kteří s námi cestovali z GP Kooperativa a šli vstupem pro občany USA nám ale zatím všechna zavazadla naložili na vozíky a pomohli při kontrolách. Malé letadlo do Colorado Springs si navíc nemohlo dovolit odletět bez naší „početné“ skupinky a tak se zpozdilo. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme do COS odletěli, i když až před devátou večer, kvůli čemuž nás někteří další cestující asi neměli moc rádi. Let malým letadlem CRJ 700 pro 70 pasažérů trval 3,5hodiny. Zavazadla nám přišly všechny a tak jsme se naložili do přistaveného autobusu, který pro nás a pro střelce USA z tréninkového centra přijel. Já jsme si vyzvedl v půjčovně zamluvený MiniVan Chrysler pro 7 osob a do centra jsme dorazili asi po 30 minutách jízdy. Na recepci trochu trvalo než nám vydali všechny dokumenty a identifikační karty potřebné k pobytu a do postelí jsme zalehli až pozdě po půlnoci.

Cesta zpět byla náročnější o to, že jsme vstávali po třetí hodině ráno (St 12.12.) a na letiště odjížděli již ve 4:15. Letěli jsme ranním letem v 6:30 opět do Atlanty. Na letiště nám s odvozem pomohl trenér David Johnson, který svým vozem naložil 4 naše střelce a já s Martinem Tenkem jsme jeli naším plně naloženým MiniVanem. Celkem jsme měli 18 zavazadel a ta už zaberou nějaké místo.Navíc jsme kvůli nadváze vezli jedno zavazadlo Katky, která letěla nejdříve k Mattovým rodičům do New Jersey a do ČR se vrací za týden. Za účelem přesné přípravy zavazadel na odbavení jsme zakoupili rybářskou digitální váhu což se nakonec vyplatilo. Všechna zavazadla jsme dokázali dovážit téměř přesně na 23kg nebo méně.. Povolena jsou 2 zavazadla na osobu (ekonomická třída, kterou létáme) a každé zavazadlo navíc s váhou do 23kg stojí 125 USD. Na přepážce přísně sledovali váhu zavazadel a dohadovali se o tom, zda nám pustí 52 (23,6) liber místo povolených 50 (22,7kg). Když zjistili, že žádné z našich zavazadel nemá více jak 52 liber, problémy nedělali. V opačném případě mají právo účtovat za vyšší váhu dalších 50 USD (od 23kg do 32 kg).Naštěstí nebyl problém odbavit zavazadla až do Prahy, včetně kontroly zbraní, takže na rozdíl od cesty z Prahy do USA nás na letišti v Atlantě čekal už jen přesun na jiný terminál s příručními zavazadly a žádná jiná starost. Jediné co nechtěli v Colorado Springs udělat, byla inspekce osobních a střeleckých tašek. Inspekce zavazadel probíhá během tranzitu vně USA, takže bylo jasné, že až poputují zavazadla skrze rentgen v tranzitu v Atlantě, určitě úředníky zaujmou různé divné předměty v našich báglech (jako stativy, háky apod.). Pokud nenecháte při odbavení zavazadlo odemčené, inspekce vám v nejlepším případě uštípne zámky a v tom horším zničí zakódovaný zámek kufru, uřízne zip apod. Zkrátka pokud se na rentgenu objeví jakákoliv podezřelá věc, tak zavazadlo jakýmkoliv způsobem otevřou a pokud se jim ten který předmět zdá podezřelý, mají právo jej vyjmout. My jsme tentokráte nechali zavazadla odemčená (při cestě tam jsme přišli o mnoho zámků..), a po vybalení zavazadel v Plzni, jsme zjistili, že většina našich zavazadel opravdu inspekcí v Atlantě prošla, o čemž nás informoval do zavazadla vložený inspekční list. Odlet z COS a přílet do Atlanty proběhl podle plánu a protože jsme se v Atlantě pohybovali pouze v tranzitu a neprocházeli jsme pasovou kontrolou, měli jsme do odletu do Prahy 5 hodin času. Zpříjemněním dlouhého čekání byl zdarma přístup k wifi-internetu v letištní hale, a tak jsem mohli komunikovat s domovem. V jedné z mnoha restaurací jsme se najedli, udělali jsme krátké vyhodnocení soustředění a přesně v 17:50 se s námi vzneslo letadlo směrem do Prahy. Cesta byla o díky příznivým vzdušným proudům o něco kratší než když jsme letěli opačným směrem. Trvala 9,5hod. a většinu času jsme v letadle prospali. Společnost DELTA nasazuje na spojení do Prahy a zpět ze své letky typ Boeing 767-300ER pro 214 cestujících, který není příliš velký a velkou nevýhodou je poměrně malý prostor pro uložení příručních zavazadel do boxů nad hlavu pasažérů. Zejména pro dálkové lety si cestující berou s sebou na palubu zavazadla na hraně max. povolených rozměrů 53x35x23 plus zpravidla ještě notebook. Poslední nastupující mají proto většinou velké problémy najít místo pro uložení svých zavazadel. Let byl jinak příjemný a po příletu do Prahy v 9:10 ve čtvrtek ráno jsme měli velkou radost ze všech doručených zavazadel, což se mně osobně letos mnohokrát nepoštěstilo. Na letišti v Praze nás očekával pan Šaňák, kterému jsme předal všechny dokumenty, potřebné k vyúčtování celé akce, a pan Sedlák, který nás odvezl do Plzně, odkud se všichni rozjeli do svých domovů.

Tréninkový program našich v USOTC:

26.11. cesta

27.11. volno , výlet a procházka v horách

28.-29.11. tréninky 10m a odpol. fyz.příprava (běh)

30.11.-2.12. závody 3xAir na 10m s finálem každý den

3.12. Volno, plánovaný výlet na Pikes Peak odpadl a tak jsme navštívili nedaleké staré město Manitou Springs

4.12. dvě fáze tréninku 50m doplněné večer během na pásu.

5.12. dop. soutěž+trénink 10m FRA-USA- CZE (systém Bundesliga), odp. trénink 50m

6.12. dvě fáze tréninku 50m doplněné večer během na pásu.

7.12. Měřený trénink 60+40+40, odpoledne volno a smíšená soutěž v bowlingu

8.12. Trénink 50m 8:30 – 13:30, odpoledne individuální fyzická a regenerační aktivita

9.12 Volný den, plánovaný výlet na Pikes Peak opět odpadl pro nepřízeň počasí, odpoledne výlet a procházka v horách.

10.12. Dopoledne prodloužený trénink 50m 8:30 – 14:00, večer společná večeře s USA v Manitou Springs, kde se náš mladý seznámil kromě jiných i s některými významnými střeleckými legendami jako např. s panem Wiggerem, Andersonem, Foothem..

11.12. Dopoledne prodloužený trénink 50m 8:30 – 13:00 , odp. balení zavazadel a příprava na cestu.

12.12. Vstávání 3:15, nakládání ve 4:15, ve 4:30 odjezd z OTC a v 6:35 odlet...

Petr Kůrka – státní trenér / pušky

Spolupracujeme