Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Zlatý švédský déšť, aneb „kanec“ stále žije

Zdroj: Ing. Bohumír Pokorný
Datum: 20.06.2012
e-mail: duklaplzen@seznam.cz

Zlatý švédský déšť, aneb „kanec“ stále žije

Celkem 10 červnových dní hostila švédská města Västeräs a Stockholm střelce z celého světa v disciplíně běžící terč při jejich samostatném mistrovství. Této akce se zúčastnila i nepříliš početná skupina našich reprezentantů ve složení Miroslav Januš, Bedřich Jonáš, Josef Nikl s trenérem Jánem Kermietem ( všichni členové ASO sport. střelby Plzeň. Vedoucím výpravy pak byla moje maličkost. Na letišti se k nám ještě připojil liberecký rozhodčí Ing. Přemysl Mrňák, jako delegovaný člen do mezinárodní Jury. Pokusím se tedy popsat po jednotlivých dnech dějství, která se odehrávala s prvními červnovými dny a která nakonec vyústila pro nás ve šťastný konec.

1.den (1.6.)

Naše cesta započala celkem poklidným letem s ČSA na trase Praha – Stocholm. Po přistání na letišti ve Stockholmu, kde se naší skupiny spolu s jedním polským střelcem ( později dvojnásobným medailistou ) ujala pečovatelka, jsme nasedli do připraveného mikrobusu a odjeli jsme do 120 km západně vzdáleného města Västeräs. Tam se měla odehrávat 1. část tohoto mistrovství, tedy střelba v 50 m disciplínách.

Po příjezdu do hotelu Nordic zabezpečeným pořadatelem, který však nepatřil mezi ty zrovna nejmodernější, nás hned v úvodu čekalo nepříjemné zjištění. V prostoru zhruba 3,8 x 4,5 m měli spát všichni 3 naši střelci, jeden na normálním lůžku a druzí dva na rozkládací přistýlce. K tomu si ještě připočítejme 6 ks zbraní v přepravních kufrech.To samozřejmě nebylo možné a tak jsme alespoň zbraně vzali k nám na trenérský pokoj. Po vybavení běžných formalit jsme uléhali s napětím a očekáváním zítřejšího dne. Panovaly totiž obavy, z ryze myslivecké (lovecké) střelnice, někde uprostřed lesů, s jedním bufetem a „suchým záchodem“.

2.den (2.6.)

Bohužel se tyto obavy naplnily hned druhého dne ráno. Cesta z hotelu cca 20 min. nejdříve vedla po silnici a pak pokračovala po polní cestě, což nasvědčovalo naší předtuše. Jednalo se skutečně o mysliveckou střelnici se dvěma střelišti na BT 50 m, jedním střelištěm na běžícího losa ve vzdálenosti 80 m a dalšími několika střelišti, na nichž se střílelo na siluety zvěře, lovené ve Švédsku brokovými zbraněmi. Představy splňoval i skromný bufet s malou terasou, s tím rozdílem, že místo „suchého záchodu“, zde byly instalovány chemické WC Toi.

Na obhajobu však nutno dodat, že celá střelnice byla vkusně zasazena do okolních lesů a ryze dřevěné budovy zapadaly do všudypřítomné švédské venkovské architektury. Některé objekty se ještě dodělávaly, a tak byla v mnoha případech poznat i tzv. „horká jehla“.

Vlastní zázemí pro závodníky bylo formou 4 ks „párty“ stanů. V jednom centrálním větším stanu byly instalovány dva velké monitory, z nichž na jednom byli představováni jednotliví závodníci a následně pak průběh jejich střelby, a na druhém celkové výsledky.

Vše by se dalo zvládnout až na jednu věc, a tou bylo počasí. Ještě před odletem jsme si zjišťovali, conás v tomto směru může čekat (teploty okolo 14°C, oblačno, místy přeháňky). To, co však přišlo krátce po příjezdu na střelnici, nečekal snad ani ten největší pesimista. Obloha se zatáhla, uhladila, spustil se vytrvalý déšť, zvedl se vítr, který nadzvedával špatně ukotvené stany, a vše bylo podtrženo teplotou 6 °C! Organizátoři, jakoby s tím však počítali, měli v jednotlivých stanech nainstalovány přímotopné el. ohřívače, které alespoň trochu odrazily teplotu uvnitř. Nicméně jakmile si někteří účastníci chtěli „přitopit“, zvýšeným příkonem, začaly vypadávat jističe, které samozřejmě nemohly unést takovou zátěž. A tak se kluci střídali, kdo vyběhne ven do deště jističe nahodit. Nicméně trénink proběhl podle plánu, ale celkově žádné nadšení. Střílelo se na el. terč firmy Sius Ascor, pro nás nezvyklé, neboť el. rám ale upravený, byl posazen na pojezdový vozík. Jeho specifikou jsou dvě hlavy divočáka, každá z jedné strany centrálního terče. Tedy žádné počítání ani kalibrování – okamžitý výsledek.

3.den (3.6.)

Po včerejším tréninku a zkušenostech, jsme se další den všichni lépe oblékli a doufali, že se počasí umoudří. Trochu jakoby nás vyslyšelo, ale žádné výrazné zlepšení to nebylo.

Do 1. soutěže 20+20 mix na 50 m nastoupil se start. číslem 1 Mirek Januš, a nutno podotknout, že velmi dobře. Dvě položky 98 b. ho vyhouply samozřejmě jako prvního střelce na vedoucí místo v soutěži, na kterém zůstal ještě s Finem Holmbergrem po celou první polovinu. Jako druhý z našich střílel Bedřich Jonáš, který průměrným výsledkem 192 b se pohyboval někde uprostřed startovního pole. Jako poslední střílel nejmladší z trojice Josef Nikl a slušným výkonem 194 b se usadil na 7. pozici. Po první polovině jsme se dělili o vedení s finskými střelci, a tak jsme s napětím očekávali průběh druhé poloviny. Do té opět nastupovali střelci ve stejném pořadí. Samozřejmě jsme byli zvědavi na výkon Mirka Januše, který soutěž vedl. Ten bohužel hned druhou ranou s hodnotou zásahu „7“ ztratil naději na medailovou pozici. Druhou položkou 98 sice dotahoval, ale ztráta 3 bodů v jedné ráně, je v soutěži jako je MS příliš velká. Druhý nastupoval Bedřich Jonáš, který stejně nepřesvědčivým výkonem 191 b a celkovými 383 body se umístil na 13. místě. To už se však rozpoutalo drama v soutěži družstev. Vše bylo závislé na výkonu našeho posledního střelce Josefa Nikla.Nemusím zdůrazňovat, s jakým byť jen tušením (neboť se snažíme klukům výsledky a postavení v soutěži neříkat ) nastupoval na stav. Potřebovali jsme nástřel min. 190 bodů, abychom se stali mistry světa. Pepa však začal střílet ve velkém stylu a v samém závěru „pozlobil“ i adepty na medailové pozice. Nebýt poslední rány „9“, dostal by se do medailového rozstřelu na 388 bodů , ve kterém nakonec skončil i náš Mirek Januš. Z rozstřelu nakonec vyšel vítězně nestárnoucí Fin Holmberg, na našeho Mirka Januše zbyla po zásazích 10 a 9 pouze „bramborová medaile“. Škoda.

Výkon Josefa Nikla 387 bodů však nenechal nikoho na pochybách, že jsme se vyrovnanými výsledky právem stali Mistry světa v této disciplíně. Takže počasí, na které jsme si kdysi před soutěžemi „připíjeli“, nám v podobě „zlatého deště“ přineslo první cennou medaili.

4.den (4.6.)

Jestliže na nás 3. den usmálo střelecké štěstí v podobě „zlatého deště“ a zlaté medaile, pak se na všechny účastníky 4. den usmálo i sluníčko. Mírně se oteplilo, přestalo pršet a ustanul silný nárazový vítr. Nic tak nebránilo tomu, aby započala 1. polovina soutěže 30+30 v podobě pomalých běhů. Jako první z našich nastupoval Bedřich Jonáš, který stejně jako předešlý den odvedl průměrný výkon 293 b, který ho zařadil na 11. místo. Druhý z našich pak nastupoval Mirek Januš, který začal položkou 98, pak pokračoval sérií krásných desítek, která vyzněla položkou 100 až do kritického okamžiku 23. rány, kdy mu rozhodčí zapomněl vypustit terč. Ten se mu samozřejmě omluvil, nicméně Mirka to vyvedlo z rytmu a následujícími dvěma zásahy „9“ z toho bylo nakonec celkových 295 bodů na 7. místě. Poslední z našich nastupoval benjamín družstva Pepa Nikl. Začal poměrně dobře, ale 2 zásahy s hodnotou „8“ ho s celkovým nástřelem 292 zařadili až na 16. místo. Po pomalých bězích byla soutěž družstev velice vyrovnaná, kdy v rozmezí 4 bodů bylo 5 družstev. Všem bylo jasné, že rozhodující budou zítřejší rychlém běhy, tak jako vždy.

5.den (5.6.)

To se také i potvrdilo, ale bohužel ne v náš prospěch. Stejně jako ve vzduch. disciplínách probíhajících ve dvoudenním programu, nastupují střelci v druhé polovině pořadí od nejhoršího k nejlepšímu. Jako první z našich střílel tedy Pepa Nikl, který výkonem 287 b a celkovým nástřelem 579 bodů obsadil 16. místo. Ještě hůře dopadl Bedřich Jonáš, který velmi slabým výkonem 282 a celkovými 575 b se propadl až na 19. místo. Tím už byl také jasný i

osud družstva. I kdyby Mirek Januš nastřílel „suprově“, družstvo už by nezachránil. Byl však stále ve hře o slušné umístění, event. i ve hře o madaile. Velmi dobrým výkonem, na zdejší poměry 292 b , obsadil v celkovém součtu 587 b. 5. místo. Naše družstvo pak zaostalo o 6 bodů na 4. místě za Ukrajinci. Tím skončila naše „relativně“ úspěšná mise na lovecké střelnici ve Västeräs, kde se střílely 50 m disciplíny.

Tak jako první vyhlašování v podobě pro nás zlatého deště, potrápil déšť organizátory i při tom druhém. Po vyhlášení jsme se odebrali na hotel, kde měli všichni účastníci zavazadla již od rána uloženy na společné místnosti, neboť jsme byli nuceni již ráno vyklidit hotel. Odtud jsme se pak přesunuli do Stockholmu. Protože ve Švédsku platí poměrně přísná pravidla pro uložení zbraní, naše první cesta ve Stockholmu vedla do vojenského zbrojního skladu, kde měly být uloženy všechny malorážné zbraně z předešlé soutěže. Samotný proces uložení však zajisté překvapil všechny zúčastněné, neboť do voj. objektu byl vpuštěn pouze otevřený nákladní piccup předsedy org. výboru a osobní auto dopingového komisaře, do kterých bylo nutné přímo na ulici naložit všechny zmíněné zbraně. A tak nastalo přímo na chodníku a na silnici horečné vybalování a přendavání zbraní. Se vzduchovými zbraněmi jsme pak odjeli přímo na místo soutěží ve vzd. disciplínách do gymnastické haly nacházející se v těsné blízkosti olympijského stadionu z roku 1912.

Samotná střelnice čítala 4 el. stavy firmy Sius Ascor zapůjčené organizátory od finských kolegů, dále 5 stavů na pevný terč systém „každý pes, jiná ves“ a dále světelným plátnem, na němž byly promítány výsledky a později při vyhlašování i medailisté a jejich příslušné národní symboly.Nicméně vlastní prostředí bylo vcelku důstojné a prostorné. Po uložení zbraní se pak všichni účastníci odebrali na ubytování do hotelu Tapo, vzdáleného asi 10 min. chůze od olymp. stadionu. Tím skončil 5. den našeho pobytu.

6.den (6.6.)

Ten den probíhal od 9,00 hodin trénink na všech střelištích v čase 14 min. na závodníka přesně podle startovní listiny na dis. BT 20+20 mix. 10 m. V 11,00 hodin se pak konala v pořadí již druhá technická porada vedoucích a trenérů k 2. části tohoto mistrovství, neboť ve vzduchových disciplínách se počet účastníků rozšířil převážně o asijské státy.

Jakoby chtěli pořadatelé zakrýt včerejší ne příliš dobře zorganizovaný transport z Västeras, ale hlavně proces uložení zbraní, pozvali večer vedoucí jednotlivých výprav na krátké skromné párty. To se konalo v tzv. „hodinové věži“, přímo na olymp. stadionu, v prostorách ,odkud tehdejší org. výbor řídil OH 1912.

7.den (7.6.)

Podruhé zněla naše hymna.

Ten den se podle programu střílely 10 m smíšené běhy. Jako první z našich nastupoval Miroslav Januš, který výkonem 190 b dal vcelku slušný základ pro družstvo. Druhý z našich šel Josef Nikl, který se položkami 95 a 98 vyhoupl na druhé místo v pořadí jednotlivců za ruským střelcem Azarenkem s 196 body. Třetí v pořadí pak nastupoval Bedřich Jonáš, který výkonem 190 b stejně jako Januš přispěl k velmi dobré pozici družstva, které ztrácelo na vedoucí Rusy 6b, ale mělo náskok 8 bodů před 3. Číňany a Ukrajinci.

S napětím jsme tedy očekávali druhou polovinu. Bohužel však nezačala pro nás dobře. Mirek Januš, kterému vzduchovka nešla již doma, se trápil a nástřelem 373 b se propadl na 24. místo, čímž byla ohrožena i medaile družstva. Pak nastupoval Pepa Nikl, který úplně stejným výkonem 193 b jako v první polovině , se vyhoupl na vedoucí pozici soutěže o bod před ruského závodníka Azarenka. Samozřejmě, že to bylo velké překvapení pro všechny, ale hlavně velmi příjemné pro nás. Byla však odstřílena teprve polovina závodníků, a tak jsme s napětím očekávali výkony dalších. S postupem času se však všichni „nebezpeční“ postupně zařazovali za Pepu, a tak se už na konečném pořadí v našem případě nic nezměnilo. Radost byla obrovská. Je to jeho první individuální medaile v soutěži seniorů a určitě velkým povzbuzením do budoucna. Vrátil tak družstvo zpět do hry o medaile. Posledním střelcem, na jehož bedrech ležela tíha úspěchu či neúspěchu byl Bedřich Jonáš. Nezačal nejhůře, ale rána s hodnotou zásahu 5, v ten moment ztratila všechny naděje i na úspěch družstva. Celkový nástřel 374 ho zařadil na 23. místo, jednu příčku před Januše. S napětím jsme pak očekávali výsledky dalších střelců, jejichž družstva byla ještě ve hře o medaile. Jak bylo ale vidět, nervy pracovali u všech. A tak nakonec když pokazil i Maďar Sike, zbyla na nás přece jen alespoň bronzová medaile. Celkově pro čs. výpravu radost, pro některé však velké zklamání……

8.den (8.6.)

Byly podle programu na pořadu pomalé běhy. Nejprve začínaly ženy a juniorky, po nich pak nastupovali muži a junioři. Jako první z našich startoval Pepa Nikl, který byl samozřejmě středem pozornosti jako Mistr světa z předešlého dne. Nečekali jsme od něho nějaký supr výsledek, ale pokud by bylo štěstí, dobrý standart a ten Pepa výkonem 292 b. splnil nad míru dobře. Druhý z našich pak střílel Mirek Januš, který samozřejmě chtěl odčinit včerejší neúspěch z mixu. Bylo vidět, že Mirek to vzal skutečně vážně položkami 99, 96, 100 naznačil, že by mohl být vcelku dobrý start do závěrečné soutěže a výsledkem 295 se v té době ujal vedení. Jako poslední z našich nastupoval Bedřich Jonáš. Tomu se zatím na tomto mistrovství příliš nedařilo, a tak jsme s napětím očekávali jeho vystoupení. A „Béďa“, jak mu říkáme, nás mile překvapil položkami 98, 99, 97 a celkovým nástřelem 294 b. se zařadil hned za vedoucího Mirka Januše. Výsledek družstva po 1. polovině závodu byl tedy více než dobrý.Vedli jsme soutěž o 7 bodů před Rusy a 11 bodů před Ukrajinci!! Ale tak jak to v této disciplíně bývá, rozhodují rychlé běhy, a tak jsme všichni měli před sebou neklidnou noc, jak to všechno dopadne. Zklamání z rychlých běhů jsme tady již jednou zažili…..

9.den (9.6.)

Stejně jako v malorážkovém závodě začali nejdříve závodníci s nejslabšími nástřely, a v samém konci pak nastupovali ti nejlepší. Shodou okolností všichni naši střelci šli na jednotlivých střelnicích až poslední. První z našich Pepa Nikl, velmi slabým a nervózním začátkem (položkou 88 ) dosáhl celkově 569 bodů, čímž jsme se začali propadat i v soutěži družstev. Druhý pak souběžně s Mirkem Janušem střílel Bedřich Jonáš, kterému se naopak dařilo až na poslední položku 91 b. , a celkovými 579 body se ujal vedení spolu s Rusem Romanovem. Vše tedy záleželo na úplně posledním střelci soutěže Mirku Janušovi. Bohužel ten tuto zátěž neunesl. Začal položkou 93 b., což ještě nebylo nejhorší, ale pak pokračoval položkou 92 a v poslední pak hodnota zásahu „6“ zmařila veškeré naděje na ind. medaili…..Byla to velká škoda, ale nejvíce to asi mrzelo Mirka samotného. Celkový nástřel 571 bodů byl však na zdejší poměry vcelku slušným výsledkem do družstva, které zvítězilo o pouhý jeden bod před druhými Ukrajinci a třetími Rusy. Tím se samozřejmě pro nás zkomplikovala i situace v boji o ind. medaile pro závěrečný tzv. „medal match“. V něm se systémem „pavouka“ utkávají 4 nejlepší střelci. Kdyby Mirek nastřílel o 4 body více, mohli jsme mít v souboji o medaile 2 naše střelce, a tím i jistou jednu z medailí, určitě by se klukům střílelo lépe. Mirkovi však vzduchovka nešla už když jsme sem odjížděli, trápil se a tak jsme nemohli čekat zázraky, i když po vydařených pomalých bězích, jsme všichni tajně doufali….

Bohužel, na samotný závěr pro nás nedopadl dobře ani zmíněný „medal match“. Béďa absolvoval ještě jeden rozstřel s pozdějším Mistrem světa Romanovem o to, kdo půjde se start. č. 1 resp. 2 do závěrečných duelů. Ten Béďa sice vyhrál, ale to bylo asi tak vše, co mu v dané situaci vyšlo. V prvním duelu prohrál 4:6, s polským závodníkem Czaplou, a ve

druhém o bronzovou medaili pak s mladým maďarským střelcem Boroszem stejným poměrem.. „Zbylo“ na něj tak 4. místo. Byla to v pořadí již 3. naše „bramborová „ medaile na tomto mistrovství. Tak trochu nám to zkazilo úvodní radost z dalšího titulu Mistrů světa, tentokráte v bývalé OH disciplíně 30+30 ran.

Závěr:

Možná se bude zdát v některých pasážích tento pohled až příliš kritický, ale tak jsme byli jako „kanci“ zvyklí.Máme z toho však velkou radost, neboť celková bilance zní jasně: 3 zlaté, 1 bronzová, 3 čtvrté a 1 páté místo. Co by za to některé jiné sporty a nebo střelecké disciplíny daly,….. Myslím si, že po předešlém MS v roce 2010, kdy byly pouze 2 bronz. medaile Pepy Nikla v soutěži juniorů, je to určitě úspěch. Důležité ale je, že naši střelci stále patří do světové špičky, a ještě důležitější je, že disciplína dále „žije“ a začíná se odrážet i od pomyslného dna, kam byla rozhodnutím ISSF nemilosrdně sražena po OH 2004 v Aténách. Účast celkem 19 států a cca 100 závodníků ,byť ve 4 kategoriích a disciplínách, dává naději na lepší budoucnost. Příští mistrovství nás čeká za dva roky ve španělské Granadě.

V Plzni 20.6.2012

Ing. Bohumír Pokorný

Spolupracujeme