Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Adéla Sýkorová třetí na OH!

Zdroj: Vladislav Šaňák
Datum: 24.08.2012
e-mail: sanak@shooting.cz

Adéla Sýkorová třetí na OH!

V sobotu, dne 4. srpna 2012 dosáhla členka českého olympijského týmu ve sportovní střelbě Adéla Sýkorová na 30. Letních olympijských hrách v Londýně svého životního úspěchu. V disciplíně sportovní malorážka 3x20 ran získala díky vynikajícímu výkonu bronzovou medaili. To jsou strohá fakta o skutečnosti, která vejde do dějin českého olympijského sportu. Určitě se však najde skupina střeleckých příznivců, kteří by rádi o průběhu přípravy a startu naší úspěšné střelkyně na OH věděli více. Měl jsem to štěstí, že jsem byl v Londýně jako trenér přítomen a tak jsem se rozhodl, že se pokusím svoje postřehy veřejnosti sdělit.

Start na olympijských hrách bývá velkým snem sportovců, kteří v době komercionalizace sportu stále ještě věří olympijským ideálům, rádi se setkávají se závodníky jiných států, mají rádi onu vzrušenou atmosféru, plnou očekávání a nadějí, věří v čistotu soutěží a sami jsou ctižádostiví a touží dosáhnout úspěchu. Mnohdy onen olympijský sen vzniká již v raném mládí, nebo dokonce dětství, kdy se objeví na scéně nějaký „Emil Zátopek“, ve střelectví Otakar Hořínek, Jan Kůrka nebo v poslední době Kateřina Emmons. Jsem přesvědčen, že kořeny zaujetí naší nejlepší střelkyně na OH v Londýně Adély Sýkorové pro sport rovněž spadají do tohoto období, kdy ještě jako školačka začala navštěvovat střelecký kroužek, který vedl její tatínek. Spolu s tím, jak se postupně zlepšovala a její úsilí bylo korunováno starty na velkých závodech, oblíbila si prostředí mezinárodních soutěží, toho střeleckého „cirkusu“, který se přesouvá v průběhu roku z místa na místo doslova po všech kontinentech. To, jak Adéla olympijské prostředí doslova miluje, jsem si uvědomil právě v Londýně, když jsme se spolu rozhodovali, zda se zúčastní večerního slavnostního zahájení Olympijských her na olympijském stadionu (druhý den statovala v disciplíně Vzd Pu). Přestože jsem již dávno před odjezdem na vrcholnou soutěž s Adélou diskutoval všechny důvody proti účasti a ona s nimi v podstatě souhlasila, v olympijské vesnici jsem jí nakonec účast na slavnostním zahájení neuměl zakázat. Viděl jsem, jak na ní atmosféra her působí, jak je doslova nadšená možností reprezentovat, jak tím žije. Uvědomil jsem si, že neúčast na slavnostním zahájení by jí pokazila celý pobyt, byla by zklamaná. Závodníci přece mají ke sportovní činnosti různé motivace a mimo touhy po vítězství to určitě je i snaha reprezentovat při defilé sportovců celého světa. Píši o této drobné „zápletce“ v cestě za olympijskou medailí proto, že i tato malá záležitost mohla mít kladný vliv na psychiku naší střelkyně.



Příprava trvá mnoho let

Startu v olympijské soutěži samozřejmě předcházela dlouhodobá příprava. Nechtěl bych se vracet až do juniorských let naší závodnice, ale několik důležitých skutečností v pozitivním sportovním vývoji Adély mohlo sehrát svoji roli. Pro mě osobně byl prvním vážným signálem, že v případě Adély se může jednat o velice talentovanou závodnici, výsledek dosažený v roce 2004 na soutěži v Ostravě v disciplíně 3x20 ran 590 bodů. Ačkoli se jednalo o místní soutěž a rozhodčí mohl sporné zásahy „přidat“, výkon vzbudil zaslouženou pozornost. Sportovnímu vývoji střelkyně mohl pomoci i postup tehdejšího státního trenéra Petra Kůrky, který se nebál juniorku Adélu Sýkorovou postavit do družstva žen na ME 2007 v Maďarsku, kde naše děvčata Emmons, Kalná a Sýkorová získala titul mistryň Evropy a Adéla skončila s 397 ve vzduchové pušce čtvrtá. Startovala také na OH 2008 v Pekingu a výkonem 577 ve standardu určitě nezklamala. Díky kvalitní přípravě a samotné účasti na předchozích olympijských hrách získala mnoho důležitých zkušeností.

Boj o kvalifikační místo

Přesuňme se ale časem do období kvalifikací na Londýn. Aby mohli naši střelci na OH startovat, museli nejdříve získat účastnické místo. V uplynulém olympijském cyklu došlo ke změně systému kvalifikací v tom, že se výrazně zkrátilo celé kvalifikační období pouze na Mistrovství světa 2010 a na soutěže SP a ME v roce 2011. Zpočátku to s účastí na OH nevypadalo vůbec dobře. Adéla se na MS 2010 v Mnichově neprosadila a tak se veškerá pozornost soustředila na starty v soutěžích SP v roce 2011. Po MS ale došlo k jedné významné změně, Adéla začala trénovat s jiným typem zbraně, se vzduchovkou Walter s karbonovou pažbou. Tento typ zbraně byl v té době nazýván „mercedesem“ mezi vzduchovkami, jednak zvláště kvůli kvalitnímu provedení. Vzápětí s novou puškou uspěla na ME 2011 v Norsku, kde ještě nebylo možné získat kvalifikační místa a začala „honba“ za možností účasti na OH.

Prvním jarním startem roku 2011 byla účast na dubnovém SP v Austrálii, kde Adéla naznačila svoje schopnosti. Ve vzduchové pušce se díky výkonu 397 bodů po čtyřech letech probojovala do finále soutěže SP, což byl důležitý krok na cestě k Londýnu. V eliminaci pro SM 3x20 nastřílela 587 bodů a patřila mezi nejlepší závodnice soutěže. Kvalifikace pro 3x20 jí ale v Sydney nevyšla a tak se další očekávání přesunulo do korejského Changwonu, kam se naše výprava po týdenním tréninkovém kempu v Austrálii přestěhovala. V tomto závodě se po vydařené eliminaci Adéle podařilo probojovat do finále a po skvělé střelbě postoupila ze sedmého až na čtvrté místo. K získání QP však bylo třeba vyhrát! Následovala cesta v květnu do USA, na střelnici vojenské základny ve Fort Benningu. Opět velká snaha, kvalitní výkony, ale znovu bez kýženého efektu, bez kvalifikačního místa. Konkurence ve všech soutěžích byla velká, všechny země investovaly do účasti sportovců i doprovodu na kvalifikačních soutěžích velké peníze. V této situaci zbývala poslední možnost v roce 2011 (mimo kulové ME v Bělehradě), soutěže Světového poháru v červnu Mnichově. Dalo se očekávat, že k zisku QP bude třeba umístit se na stupních vítězů. Obrazně řečeno, naše střelkyně měly „nůž na krku“. Touto těžkou zkouškou však prošla Adéla Sýkorová bravurně. V první směně nastřílela 398 bodů, postoupila do finále a díky kvalitnímu výkonu skončila na třetím stupni s kvalifikačním místem pro OH v Londýně „v kapse“. Na tomto prvním důležitém kroku k zisku medaile na OH nic nemění ani skutečnost, že by na následujícím ME ve střelbě z kulových zbraní v Bělehradě díky svému umístění QP pravděpodobně rovněž získala. Dokonce se kalkulovalo, že Adéla může získat místo pro Londýn spíše v malorážce a tak byl její úspěch ve vzduchovce trochu překvapením. Díky bohu, závěrečná příprava na Olympijské hry mohla začít.

Jdeme do finiše

Příprava pro účastníky her začala po říjnové regeneraci v Třeboni soutěžemi ve vzduchové pušce, tak jako je tomu v listopadu a prosinci každý rok. Navíc se na přelomu těchto dvou měsíců uskutečnil přípravný kemp v příznivých klimatických podmínkách ve sportovním středisku v Herzlii v Izraeli. Při kontrolním testu Adéla opět prokázala, že je technicky dobře připravená, výkon 586 bodů v období mimo střeleckou sezónu, po absolvování velkého tréninkového objemu svědčil o zvládnuté technice poloh. Soustředění v Izraeli mělo účel zkrátit období od skončení sezóny ve střelbě malorážkou do dalšího důležitého startu, kterým byl dubnový závod SP v místě konání her, v Londýně. Stejnému účelu sloužilo ještě jedno přípravné soustředění, tentokrát v březnu v Kataru. Cílem bylo, aby střelkyně začala novou sezónu výkonnostně tam, kde ji v předchozím roce ukončila.

Sychravý Londýn

Na předolympijském testu, již zmíněné soutěži Světového poháru v místě konání olympiády překvapilo všechny účastníky katastrofálně špatné počasí, chladné, doprovázené deštěm. Někteří střelci zvládají zimu hůře a právě k nim Adéla patří, její výsledky tomu „odpovídaly“. Zkušenost z olympijské střelnice však umožnila, aby na olympiádu přijela prakticky těsně před závody a neměla strach, že jde do neznámého prostředí. Po dubnové londýnské generálce následovaly ještě starty ve dvou soutěžích SP v Evropě. V Miláně se Adéle podařilo zachránit téměř ztracený závod v SM 3x20 tím, že nastřílela 197 bodů v poloze vkleče. Získala tím podle mého názoru větší sebevědomí pro budoucí starty. V Mnichově už naznačila, že se s ní musí počítat. Výborným výkonem 586 bodů se probojovala do finále. Tam se jí sice nedařilo, ale zkušenost z absolvovaného finále posloužila velmi dobře právě pro olympijský závod. K jejímu výkonu se ještě váže jedna pozoruhodná skutečnost: Adéla dokázala nastřílet vstoje neuvěřitelných 198 bodů. Právě její fenomenální střelba vstoje posunuje závodnici do absolutní světové špičky.

Závěr přípravy se vydařil

Pro výsledek Adély Sýkorové na olympijský hrách hrála roli ještě kvalitní závěrečná příprava. V jejím rámci absolvovala vedle tréninku na plzeňské střelnici (včetně větrné části na 300 m) ještě i přípravný závodní test ve francouzském středisku Volmerange, kde střílela dvakrát SM 3x20 a dvakrát vzduchovku. Ze čtyř závodů třikrát vyhrála (vzduchovka 2 x 398 bodů, SM 586 a 582) a to na palebné čáře soupeřila (mimo jiné) s oběma nominovanými francouzskými střelkyněmi na OH a Němkou Gauss. Do finále nastupovala třikrát z prvního místa a to už je nějaká škola pro střelbu této rozhodující části závodu!!! Další moment, který přispěl k tomu, že v Londýně vypjaté finále zvládla.

Materiál spolurozhoduje

V současné době, kdy střelkyně dosahují téměř absolutních výkonů ve všech střeleckých polohách, hraje samozřejmě velkou roli i kvalitní materiál – především zbraň a střelivo. V této oblasti měla Adéla špičkovou zabezpečení. O moderní vzduchové pušce již byla zmínka, k tomu však vynikající vybrané diabolky firmy ASB Match diabolo ze severní Moravy. Stejně tomu bylo i s malorážkou Anschutz a náboji Eley Tenex. O pravidelnou údržbu, výběr střeliva a úpravy zbraní (spoušť, libela apod.) se vzorně, na profesionální úrovni, staral Jan Videcký, jemuž patří velké poděkování.

Olympijský start

Úspěšné soutěži ve standardu 3x20 ran ovšem předcházel v Londýně závod ve vzduchové pušce. Adéla jej nezvládla dobře psychicky, o čemž svědčí celkem šest devítek v průběhu prvních třinácti ran. Po takové sérii jsou ztraceny všechny šance na dobrý výsledek. Adéla se však po přestávce vzchopila a do konce závodu udělala už jen dvě malé chyby (392). Vzápětí po závodě jsme měli hodně otevřený rozhovor, směřující k tomu, aby se lépe psychicky připravila na závod 3x20 ran. Upřesnili jsme také trénink na několik dalších dnů, které zbývaly do startu v malorážce a potvrdili jsme si, že poslední den před závodem již „předzávodní“ (PET) trénink absolvovat nebude, aby si přivodila větší chuť a pozornost k soutěži.

Měli jsme vyzkoušeno, že autobus z olympijské vesnice zvládá cestu na střelnici za 25 minut i ve všední den za plného provozu a tak jsme před půl osmou opustili olympijskou vesnici. Na střelnici zbývala více než hodina času do zahájení soutěže, ve které bylo třeba absolvovat dlouhou trasu (cca 10 min) se zbraní z úschovny na střelnici. Střelecké tašku bylo na štěstí možné uschovat v kontejneru poblíž vchodu do budovy střelnice. I když naše střelkyně s vybalováním, převlékáním, ani s přípravou stanoviště nijak nespěchala, v půl deváté již měla vše pro závod připraveno. Měla dobrou náladu, kterou vylepšoval Martin Strnad tím, že Adélu v různých situacích fotil. Pak přišla chvíle pro poslední připomenutí základních postupů pro závod. Jedním z mých požadavků na střelkyni bylo to, aby se maximálně soustředila jenom na sebe, v přestávkách mezi polohami se nedívala na tribuny (seděla tam např. Jana Lauermanová s Alžbětou Krečmerovou a další), nekomunikovala s nikým ani gesty, pouze po skončení polohy aby na chvilku přišla, pokud bude chtít nebo potřebovat, za mnou. Může být zajímavé, že později po závodě mi Adéla svěřila, jak od momentu, kdy ráno vstala, měla dobrý pocit, že vše půjde dobře a závod dobře dopadne.

Jak to bylo při závodě

Adéla se vleže poměrně rychle připravila, začala svižně a odvážně střílet nástřel. Po deseti ranách přešla do závodu. Začala sice devítkou, ale nijak se nezbrzdila, pokračovala dál. Bohužel přišly další devítky a když už byly tři, zastavila a odpočinula si. První položka však nebyla dobrá, 96 bodů neodpovídalo předpokladům. V druhé položce se „rozjela“ velmi dobře, až poslední ranou střelila devítku, celkem 99 bodů, vleže 195. Když vstala, nebyla nespokojená, říkala, že střílela dobře, že je dobře soustředěná. Následoval obvyklý rituál přípravy stanoviště a zbraně pro polohu vstoje, který se podařilo zkrátit na slušných 8 minut. V poloze vstoje se postupně nastřelila cca patnácti ranami, vše jí souhlasilo a přešla odvážně do závodu. Po první devítce začal na ukazateli skóre narůstat počet desítek. To, co následně předvedla Adéla ve střelbě vstoje, byl dokonalý koncert. V rovnoměrném tempu, soustředěně, klidně, prostě nádherná práce. Výsledek 196 bodů vstoje ji ihned „přenesl“ na průběžné výsledkové tabuli mezi finalistky. Šlo o to, aby zvládla ještě i polohu vkleče. Pro jistotu jsem jí připomněl, že má ztrátu z „ležáka“, a že musí dohánět, aby nepodlehla strachu z dobrého výsledku. Adéla už však není žádný zajíc, umí si s případnou nervozitou lépe poradit. Při dýchání před zamířením se postupně zbavuje napětí a chvění a na výstřel dokáže být dobře připravená. Přesto po závodě přiznala, že v konci soutěže se již přece jen tep na zbrani projevoval a byl vlastně i příčinou poslední špatné rány, osmičky. Měl jsem obavy, aby tato poslední rána nevyřadila Adélu s finále; výsledky byly velmi těsné. S pohledem na výsledkovou tabuli jsme čekali, zda to vyjde, nebo Adéla bude muset do rozstřelu. Vyšlo to, Adéla postoupila s 584 body do finále soutěže na olympijských hrách na čtvrtém místě!

Finále

Ihned po zjištění této informace bylo třeba se připravit na finále. Adéla i nadále zůstala soustředěná, nepustila na sebe emoce z postupu do finále, nemluvila s nikým z diváků, věděla, že závod ještě neskončil. Přesunuli jsme se do místnosti, kde probíhalo poučení finalistů, co a jak bude probíhat při závodě. Adéla vydržela „o hladu“ ještě asi jednu hodinu, pouze si dvakrát ukousla z výživové tyčinky, aby se jí případně nezvýšil tep. Promýšlela, co a jak při finále udělá. Měli jsme domluveno, že pokud by nástřel začala zvláště dobře (při SP v Mnichově téměř samé desítky, pak špatný začátek), udělá záměrně nějakou chybu. Není třeba už v nástřelu na sebe upozorňovat. První ránu Adéla vystřelila s přehledem, zásah 10,5 ji udržel na čtvrté pozici. Druhou ránu trochu uspěchala a byla z toho osmička vlevo nahoře (8,8). Následujících pět ran střílela velmi dobře, zásah 9,9 (dvakrát) není žádnou ztrátou a desítky (10,3;10,5;10,7) velmi přispěly k bodovému zisku. Přišla možná trochu zbytečná „nehoda“, zásah 8,0 vlevo, který však nebyl klasickou chybou, ale Adéla vystřelila v momentě, kdy měla zbraň v klidu, bohužel zamířenou vlevo. Na rozdíl ode mne a všech jejích přítomných příznivců na střelnici i u obrazovek však naše finalistka neznervózněla a ukončila finále dvěma desítkami. Odměnou jí byl postup na třetí místo, stupně vítězů, bronzová medaile! Po závodě pak říkala, že se jí podařilo soustředit se jen na svoji práci. Nevěděla, jak na tom v průběhu finále je, broukala si písničky, přesvědčovala sama sebe (dokonce „zabíralo“, když si říkala, že vlastně žádnou medaili nechce!), prostě dokázala zvládnout sama sebe.

Radost je pochopitelná

Co se dělo po závodě, je většinou známo z medií. Pochopitelně, že Adéla měla velkou radost, o kterou se postupně podělila s přítelem, rodiči, přáteli, sportovními fanoušky. Začal kolem ní mediální „kolotoč“, který bude ještě asi delší dobu pokračovat. Chtěl bych Adéle ještě jednou k pěknému úspěchu pogratulovat a poděkovat za krásný zážitek, který nám, sportovním fanouškům, vytvořila. Přál bych jí, aby i nadále zůstala skromná, přirozená, bezprostřední a aby se brzo vrátila k tréninku. Příprava na Rio začíná už „zítra“!!!

V Praze, 24.8.12 Vladislav Šaňák

Spolupracujeme