Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Olympijský test v Riu

Zdroj: Vladislav Šaňák
Datum: 05.05.2016
e-mail: sanak@shooting.cz

Olympijský test v Riu

Ve dnech 14. až 25. dubna 2016 se v brazilském Rio de Janeiru uskutečnila soutěž seriálu Světového poháru roku 2016 v kulových a brokových disciplínách. Tento závod byl testem připravenosti olympijské střelnice, rozhodčích, dobrovolných pracovníků, organizace dopravy pro účastníky a všech dalších činností, souvisejících s pořádáním vrcholné světové soutěže. Termín SP v Riu byl zvolen s ohledem na pravidlo MOV, ve kterém je stanovena povinnost poskytnout možnost budoucím účastníkům olympijských her vyzkoušet si sportoviště, kde se soutěže uskuteční s dostatečným předstihem, tedy asi 4 měsíce před OH. Období, které zbývá do konání vrcholné soutěže, využijí pořadatelé k odstranění nedostatků, které se při soutěžích objeví a sportovci mohou nabytých zkušeností využít k zaměření přípravy v souladu se zkušenostmi z olympijské střelnice.

Účasti našich reprezentantů na soutěžích v Riu předcházela náročná příprava, společným záměrem bylo, aby odjížděli do Ria připravení. Střelci v puškových disciplínách absolvovali v listopadu a březnu dvě intenzivní soustředění v optimálních podmínkách v Izraelském středisku Herzlyia, závodníci v disciplíně trap měli několik soutěží a soustředění na Kypru, ve Španělsku a Qataru a střelkyně v disciplíně skeet Libuše Jahodová se připravovala dlouhodobě na Kypru. Velmi náročná byla tentokrát i logistika výjezdu, počínaje zajištěním všech povolení pro dovoz zbraní až po objednávky na zakoupení střeliva v Riu pro brokaře. Pořadatelé si mimo jiné dali za úkol prověrku systému pro zajištění dopravy účastníků a materiálu pro OH, který měly vysílající federace bezpodmínečně využít. Po mnoha pokusech vložit potřebná data do systému a rozsáhlé komunikaci se zjistilo, že pro Evropu zatím není systém funkční a tak jej museli z našich podkladů naplnit sami organizátoři SP. Po zkušenostech z účasti na některých soutěžích v jižní Americe nebo Mexiku jsme se velmi obávali, aby česká účast na testu „nezkrachovala“ na nějakém nedodaném dokladu, zvláště když se ve všech dokumentech k přepravě zbraní se uvádělo, že výhradní povolení pro manipulaci se zbraněmi a střelivem má brazilská armáda. Vždyť také u vjezdu do areálu hlídkovaly trvale dva transportéry a vojáci s připravenými samopaly…

Základní otázkou pro účastníky bylo to, zda je střelnice pro olympijské soutěže připravená. Odpovědět se nedá zcela jednoznačně. Formálně je vše v pořádku, střelnice, postavená cca před osmi lety podle vzoru olympijského areálu v Sydney dostala nový „kabát“, vše září obnovenými barvami. Bez problémů je jak 50 m a 25 m venkovní střelnice, tak hala s terči na 10 m. Klimatizace na vzduchovkové střelnici je dosti silná, po ránu byla účastníkům v hale poměrně zima. „Kamenem úrazu“ je finálová střelnice, kde v přední části budovy není dosud instalována střecha (příčinou je údajně odchod stavební formy po nesplácení financí za práci), nehledě na provizorní tribuny, špatné ozvučení prostoru, nedokonalou grafiku, nedokončenou podlahu atd. „Finálovku“ nebylo možné klimatizovat a tak se střelba finále stala ve 35 stupňovém vedru pro závodníky doslova „galejemi“. Snad organizátoři splní svůj slib a do OH bude vše dokončeno. Na kulových střelnicích je instalován elektronický hybridní terčový systém, který ovšem vyžaduje umístění terčů ve stínu. To může některým střelcům způsobovat problémy, střílí se ze stínu na palebné čáře přes slunce v prostoru před terči do zastíněných terčů. Celkový pocit na střelnici je sice velmi příjemný, ale světlo má díky zelenému trávníku a dřevěným stěnám v prostoru jakoby nažloutlou barvu, což může vyžadovat hledání korekce mířidel (střelnice viz. přiložené foto). Zcela jiná kapitola je broková střelnice. Naši střelci David Kostelecký a Jirka Lipták se již o organizaci tréninku a závodu v disciplíně trap vyjádřili pro média dosti nelichotivě a já s jejich názorem plně souhlasím. Chybu ovšem vidíme především v tom, že odpovědní funkcionáři ISSF přijeli do Ria na poslední chvíli a nebyli schopni včas vše připravit a prověřit. Dokonce se objevují názory, že některé výlety holubů nejsou v určeném místě podle značky, terče s flešem nejsou dobře vyvážené a jsou tvrdé atd., rychlost výletů je enormní (platí i pro skeet), vrhačky na skeetu nebyly dobře ukotvené a měnily dráhu terčů atd. Organizátory čeká na brokové střelnici ještě hodně práce. Zajímavé je, že organizátoři vyřešili problém s pozadím brokové střelnice, kde se na záběrech videa a na fotografiích objevovali v zorném poli jedoucí automobily. V pozadí na doletech terčů byla postavena zeď a i když z tribuny vidíme auta v pozadí, z úrovně střelnice zídka pohybující se vozidla zakrývá. Vystřelované terče míří proto do jasné modré oblohy.

Pokud jde o diskuze, proč byla jako pořádající země pro OH vybrána Brazílie a jak na nás pobyt působil, můžeme odpovědět jenom na základě minimálních zkušeností z relativně krátkého pobytu. Rio je samozřejmě „megapole“ se všemi atributy obrovského města. Jsou tam jak nádherné pláže (nemyslím jen Copacabanu), parky na pobřeží, krásné čtvrti plné zeleně, historické budovy ve staré části města a v přístavu, tak slumy a hodně chudé čtvrti, které lemují dálnici směrem na střelnici téměř po celé její délce. Rio je město velkých rozdílů, nádherný je pohled na město z vrcholku, kde je umístěn Kristus, ale podstatně horší je pohled „z blízka“, na špinavé domy, ulice…Brazílie jako taková je ovšem nesmírně velká, bohatá a krásná země, s nádhernou přírodou. Osobně si myslím, že i přes protesty části místních obyvatel pořadatelství olympijských her Brazílie finančně snadno zvládne a naopak jí to pomůže v rozvoji. Obnovu dopravní sítě jsme částečně pocítili i my na vlastní kůži v dopravě na střelnici. 24 km z hotelu v centru jsme po dálnici, kde za provozu probíhala rekonstrukce, na střelnici jeli někdy 40 minut, někdy také, na cestě zpět, dvě a čtvrt hodiny. Pokud jde o bezpečnost ve městě, někteří členové naší výpravy se na vlastní kůži přesvědčili, že varování a výzvy k opatrnosti jsou na místě. Snažili jsme se preventivně nechodit ven z hotelu po 18 hodině, kdy již byla ve městě tma. Ale i v průběhu dne našim střelcům na Copacabaně byly nabízeny drogy, jednomu z členů výpravy byl tamtéž z krku trhnutím odcizen zlatý řetízek a další střelci byli vyzváni, aby vydali peníze, které mají u sebe. Při OH však některé obavy nebudou aktuální. Doprava z olympijské vesnice na střelnici má za pomoci policie po opravených silnicích trvat 20 minut, ubytování ve vesnici má být velmi dobré, v době konání OH budou ve městě ve větší míře policisté a vojáci atd.

Před naším odjezdem bylo jedno z nejdiskutovanějších témat nebezpečí viru ZIKA, přenášeným komáry. Snažili jsme se získat o prevenci co největší množství informací, nakoupit příslušné repelenty, udělat zkrátka vše, abychom co nejvíce snížili rizika, plynoucí z přenosu viru. Všem účastníkům bylo doporučeno očkování proti žloutence a případně dalším nemocem. Na pomoc byl povolán i jeden z největších expertů na danou problematiku, Dr. Neumann, vedoucí lékařské mise na OH. Myslím, že jsme byli dobře připraveni. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se ve městě, ale ani na střelnici, s žádnými komáry v podstatě nesetkali. Musíme dát za pravdu těm, kteří obviňují media z významného ovlivňování veřejného mínění, které může někdy vyvolat paniku…Střelci však repelenty používali preventivně, na pokožku i na oblečení, aby se jistota ochrany před komáry zvýšila. Pokud jde o mou vlastní zkušenost, žádný repelent jsem nepoužil a ani jednou jsem nebyl komárem napaden.

Za zmínku stojí také některé novinky, uplatňované ze strany rozhodčích v průběhu „OH testu“. Zcela nové pravidlo je, že všechny střelecké pomůcky na danou soutěž musí být umístěny do průhledného boxu velikosti malé vaničky za střelcem a veškeré ostatní věci, jako střelecká taška, pouzdro na zbraň atd. musí být na určeném místě mimo střelecká stanoviště. V Riu pořadatelé umístili na stoly v chodbě čísla a tam bylo nutné zavazadla před závodem umístit. Důvodem údajně bylo to, že za střelcem je málo místa pro rozhodčí, trenéry a media a tašky by tomuto „provozu“ překážely. Střelci to zpočátku považovali za obtěžování, ale z pohledu diváka (při OH i televizního) působí střelnice upraveně, lépe než se zavazadly. Jsem přesvědčen, že tímto způsobem budou pořadatelé pokračovat i na jiných soutěžích i když tím střelce hodně obtěžují. Na obranu rozhodčích je třeba uvést, že na nich byla patrná jakási vstřícnost, spíše snaha pomoci, než trestat. Zaregistroval jsem to již na přejímce zbraní a výstroje, kde zejména místní rozhodčí vystupovali skromně a příjemně, ale pak i na palebné čáře. Stejná sestava jury a dalších rozhodčích bude „účinkovat“ i při OH. Jsou mezi nimi známé tváře, které jsme potkávali již v Londýně. K rozhodčím mě váže jedna historka, která ukazuje na jejich činnost. Ráno, ve čtvrt na devět před začátkem kvalifikace v disciplíně 3x20 žen, byla ještě rozsvícena světla, která přisvětlovala elektronické terče. Nikola Mazurová měla číslo 8 a právě tento terč byl tmavý, světlo na něj nedosáhlo. Bral jsem to trochu jako handicap, i když Nikola nechtěla z méně nasvíceného terče dělat vědu, pohledem přes mířidla se přesvědčila, že kontrast vidí dobře. Diskutoval jsem ale přesto s rozhodčími, zda se mohou pokusit nějak světlo na linii terčů opravit. Vyslali opraváře, ukázalo se však, že s tím nejde nic dělat. V další diskusi zaznělo, že jediným řešením k zajištění rovných podmínek pro všechny je světla vypnout. Vyzval jsem tedy jury, ať to zkusí. Všechna světla zhasla. Za chvíli se z rozhlasu ozvalo, že po protestech některých trenérů se jury rozhodla nastavit všem stejné podmínky. V té chvíli ve mně byla „malá dušička“, nechtěl jsem dělat potíže, to obvykle pro našeho střelce nekončí dobře. Měl jsem pak dvojnásobnou radost, když Sněžjana Pejčič za daných podmínek vytvořila fantastický světový rekord a Nikola po bojovném výkonu postoupila do finále.

K hodnocení výsledků našich reprezentantů je myslím třeba vzít v úvahu několik skutečností. Především, účast na soutěžích měla především testovací charakter, šlo o poznání podmínek olympijské střelnice. Dalšími skutečnostmi byl brzký, dubnový termín konání soutěží (i když jsme se v zimě připravovali) a velké vedro a dusno na střelnicích. Pochopitelně že na všechny působil časový posun pěti hodin, náročná doprava na sportoviště, organizační potíže při tréninku a závodech brokařů a spousta dalších faktorů, se kterými se v době OH nebudeme setkávat. Možná, že souhrn těchto záležitostí mohl být příčinou některých těžko vysvětlitelných selhání, jako jsou např. výsledky Tomáše Jeřábka v eliminaci vleže a Libušky Jahodové v závodě ve skeetu a také málo uspokojivých výkonů Gabriely Vognarové ve standartu v eliminaci a Adélky Bruns ve kvalifikaci téže disciplíny. Nechci nikoho omlouvat, ale věřím, že všichni budou v přípravě pokračovat s maximálním zaujetím a že se výsledky dostaví. Na druhé straně je třeba pochválit za vynikající výkony v daných podmínkách Jirku Liptáka a Davida Kosteleckého, jejich umístění na čtvrtém a osmém místě mezi střelci světové špičky je ozdobou naší účasti v Riu. Stejně jako postup Nikoly Mazurové do finále soutěže ve standardu 3x20 ran. Všichni ovšem vědí, že je čeká pře OH ještě spousta další práce, ať už na zlepšování techniky a vytrvalosti, tak ve střelbě samotného finále.

Přejeme všem účastníkům Světového poháru v Rio de Janeiru, aby se jim podařilo zúročit zkušenosti, získané v testovacím závodě, aby byli zdraví a mohli v plné míře absolvovat nadcházející tréninkové zatížení a aby jim až do samotného závěru vydržela silná vnitřní motivace k dosažení co nejlepších výsledků na Olympijských hrách.

V Praze, 5.5.2016 Vladislav Šaňák, vedoucí výpravy



Spolupracujeme