Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Novák patří k nejlepším

Zdroj: Vladislav Šaňák
Datum: (?)
e-mail: sanak@shooting.cz

Radim Novák se díky svým vynikajícím výsledkům v uplynulé sezóně zařadil mezi nejúspěšnější české střelce. Pro osvěžení paměti bych chtěl připomenout jeho některé výsledky: Na ME 99 ve Francii ve střelbě na 300 m dokázal dvakrát za sebou ve standardu VT 3x40 ran nastřílet výkony blízké hranici 1170 bodů, což v prvním případě znamenalo spolu s Bakešem a Jeřábkem zisk zlaté medaile družstva a nový světový rekord a druhý den v závodě jednotlivců nejcennější titul v rámci programu ME, totiž zlatou medaili ve standardu VT 3x40 ran jednotlivců. Celkově se stal držitelem tří medailí a k jeho velkým úspěchům patří i účast ve finále téhož ME v olympijské disciplíně LM 60 ran vleže. Na základě těchto skutečností byl zařazen do olympijské přípravy na OH 2000 v Sydney.

To jsou základní údaje o výsledcích střelce, jež svými výkony výrazně pomohl tomu, že výsledky z Francie budou patřit mezi největší úspěchy českého střelectví v puškových disciplínách v celé jeho historii. Radim Novák se zařadil mezi střelecké osobnosti a předpokládám, že by mohlo být zajímavé dozvědět se více z jeho soukromého i sportovního života. Radim mluví o svém skvělém úspěchu skromně, jako by se ani nic tak důležitého nestalo. V jeho sportovním životě však také již několikrát byly okamžiky, kdy by nejraději se vším praštil a nechal střílení. Jeden z těchto momentů nastal po sdělení zprávy z nominační komise, že nepojede na olympiádu do Atlanty v roce 1996. Vždy se však dokázal zvednout, najít novou motivaci. Pokusme se však jeho zajímavou dosavadní sportovní kariéru zachytit postupně od úplných začátků.

Radimovi Novákovi je dvacet sedm let, je svobodný, bydlí v Plzni. Je členem oddílu sportovní střelby MV v Plzni, sportu se věnuje profesionálně od svých dvaceti let. Jeho současným trenérem je Petr Kůrka. Se střeleckým sportem začal v Kolíně, kde v té době jeho rodina bydlela Na střelnici jej jako malého sedmiletého kluka přivedl otec. Tenkrát ho střílení moc nebavilo, spíše plnil tátovo přání. Pravidelně trénovat začal o rok později, první závody ze vzduchovky absolvoval v devíti letech a dostal se až na mistrovství republiky. Střelbu vstoje zkoušel asi jako dvanáctiletý a následující rok si poprvé vyzkoušel starší malorážku Anschutz To už měl i jednoduchou střeleckou výbavu, starý kabát se záplatami, střeleckou rukavici. Za pozornost stojí skutečnost, že se jeho první výsledky na 50 metrů vleže ihned pohybovaly mezi 555 a 558 body a ještě týž rok vyskočily na 589 bodů. Pravý šok připravil všem přihlížejícím výsledkem 594 bodů, ještě jednou připomínám, bylo to už ve třinácti letech! O jeho mimořádném talentu nebylo pochyb. Následoval rychlý růst výkonnosti i ve standardu a od patnácti let Radimovi pomáhal spolu s otcem i trenér Jiří Vogler. Mladý střelec poprvé pocítil i stinnou stránku sportovního života, to když byl o prázdninách celý měsíc na soustředění v Plzni. Sám, bez kamarádů, bez rodinné péče. Tenkrát mu bylo hodně smutno. Vydržel, dostal se do juniorské reprezentace a s trenérem Petrem Barochem dobývali Evropu v kategorii juniorů. Medailí má několik, zvláště cenná je ze ta zlatá ze Sofie, kde to spolu s Jeřábkem a ……."nandali" druhým Němcům o 35 bodů. Přechod úspěšných juniorů mezi seniory však byl velmi obtížný. Prosadit se v tehdejší konkurenci Kůrky, Bakeše, Vargy, Macha, Bureše a dalších českých vynikajících střelců puškařů bylo velmi obtížné. Radim však říká, že právě v té době ho začalo střílení bavit, ačkoliv mu podle jeho názoru přestalo jít. Až v roce 1995 nastal obrat, Radim vyhrál na Kubě závod světového poháru a získal kvalifikační místo pro OH v Atlantě. V témže roce nastřílel absolutní výkon 600 bodů vleže, zlepšil se i ve standardu 3x40. Mezi elitu se zařadil výkony 1173 a 1172 bodů a omráčil všechny výkonem 397 vkleče. V olympijském roce 1996 mu však chyběla jeho oslnivá forma pro střelbu vleže. Velký nominační tlak neunesl na důležité soutěži SP v Mnichově, kde pomalá výměna terčů neodpovídala jeho střeleckému tempu. Sám si myslí, že jej o olympiádu připravila jediná devítka, poslední rána v jinak velmi dobře zvládnutém závodě SP v Miláně. Ať to bylo jakkoli, v následujících letech musel opět hledat motivaci k tvrdému tréninku. Startoval i na MS 98 v Barceloně, avšak start na větrné olympijské střelnici mu výraznější úspěch nepřinesl. Teprve následující sezóna roku 99 měla však přinést zásadní obrat.

Nový státní trenér, kterým se v témže roce stal Petr Kůrka, dokázal střelce přesvědčit, že je třeba třistametrové disciplíny trénovat a zkusit v nich uspět. Prosadil účast na ME ve Francii, což ovšem po výsledcích Nováka, Jeřábka a Bakeše v průběhu sezóny nebylo vůbec obtížné. Radim však získal novou chuť k tréninku, mimo olympijské disciplíny LM 60 vleže měl šanci startovat na ME ve více soutěžích, což mu plně vyhovovalo. A tam vznikly základní předpoklady pro následující úspěch, "výlov" zlatých medailí na rýžovišti v San de Marsaq.

Je uznávanou pravdou, že výsledky ve sportu jsou závislé na míře talentu a tréninkové píli. A právě zde se projevují povahové vlastnosti závodníka. Říká se, že sportovec s povahou beránka to nikam nedotáhne a myslím, že to platí i u střelby. Radim sice vystupuje skromně, ale trenéři vědí, že má svou hlavu, svůj názor, za kterým si stojí. Nepatří k těm, kdo by se stranili kolektivu. Nevyhýbá se ani posezení s kamarády, což mu někdy přináší konflikty s trenérem. Typově příliš nezapadá do představy o tom, že střelci jsou introvertní, do sebe uzavření a nekomunikativní podivíni. Těží ze svého talentu, má mimořádné schopnosti a cit pro střelbu vleže a vkleče. Zlepšil svůj přístup k přípravě v situaci, kdy dostal větší samostatnost. Zlepšuje se i ve střelbě vstoje a ve vzduchovce, což zatím pro něj bylo limitující k dosažení výsledků na světové úrovni i ve standardu LM 3x40 ran. Našel však u sebe zvláštní předpoklady pro střelbu na 300 m. Po počáteční nechuti k těmto disciplínám, kdy byly k dispozici jen starší zbraně zjistil, že nový typ pušky Kettner s ráží hlavně 6 mm mu "sedí". Zejména pokud se týká pažby, celkové váhy, reakce na výstřel. Připadá mu, že zasáhnout desítku v terči na 300 m je jednodušší, než z malorážky na padesát metrů. Je to však dáno určitou nebojácností, Radimovou schopností dokončit výstřel bez předčasné reakce těla. Nechat se puškou "kopnout" a znovu zopakovat přesnou práci na výstřelu. Uplatňuje se také Radimova rychlá reakce, umí svižně spustit, aniž by ránu "strhnul". Při závodě jednotlivců na ME projevil také mimořádnou trpělivost a bojovnost. Po devíti ranách vstoje, kdy střílel samé devítky, stále věřil, že lepší série přijde. Stalo se, díky pečlivé práci následovalo deset desítek a základ konečného úspěchu, dobrý výkon vstoje, byl položen.

Všichni, kdo známe Radima Nováka již delší dobu, jsme věřili, že se jeho talent a tréninková práce přece jen projeví. Jenom nám možná chyběla trpělivost. Musíme vzít na vědomí skutečnost, že vývoj střelce se nedá urychlit a úspěšný junior potřebuje alespoň pět až sedm let k tomu, aby střelecky dozrál. Trpělivost ovšem musí mít i sami sportovci, nesmí se nechat odradit dílčími neúspěchy a bojovat sami se sebou. Je dobře, že Radim tuto etapu souboje o sebe samého vyhrál. Prosadil se mezi nejlepší a potvrdil si, že má na dosahování vysokých výkonů. Věříme a přejeme si, aby se získaná sebedůvěra Radimovi přenesla i do dalších disciplín a aby získával další úspěchy na vrcholných střeleckých soutěžích.

Spolupracujeme