Naši nejlepší

ČESKÝ STŘELECKÝ SVAZ, z.s.

Mistři světa - pistolové disciplíny

Zdroj: Ladislav Janoušek
Datum: 23.11.2002
e-mail: janousek@shooting.cz

Krátké zbraně – pistole a revolvery – vznikly o něco později než pušky, především pro potřebu jezdectva. S jednorannými pistolemi, používanými v armádách v XVI. až XVIII. Století, se střílelo na krátké vzdálenosti. Účinnost v boji nebyla velká, neboť u předovek bylo téměř nemožné při jízdě na koni znovu složitě nabíjet. Později byl problém opakování výstřelu řešen více hlavněmi.
K většímu rozvoji střelby z pistole a revolveru došlo v 19. a na počátku 20. století s novými konstrukcemi krátkých zbraní. Víceranné zbraně (opakovací) položily základ discipliny rychlopalba. Ve střelbě z pistole byly oceňovány tři vlastnosti střelce: přesnost, rychlost a pohotovost. Z těchto zásad se vyvinuly pistolové discipliny sportovní střelby. Do programu OH se střelba z pistole dostala již v roce 1896 v Athénách, na prvních novodobých OH. I přes určitý vývoj ve zbraních a terčích byl program vcelku ustálený (libovolná pistole a rychlopalba). Až v roce 1988 se přidala vzduchová pistole. Ženy soutěží na OH samostatně od roku 1984 - sportovní pistole (vzduchová pistole od r. 1988).
Mistrovství světa se pořádají od roku 1897. Nejdříve se objevila v programu libovolná pistole (1900).

V roce 1987 se při MS střílel Světový pohár juniorů. Své samostatné kategorie mají junioři a juniorky od MS v roce 1989 (vzduchovky a broky). V roce 1990 na MS v Moskvě nebyly juniorské soutěže na programu.

 

Pro všechny současné pistolové discipliny platí, že zbraň je možné držet jen jednou rukou a tou musí být i odpalováno (dříve byly pokusy s elektronickým spoušťovým mechanismem, kdy střelec v jedné ruce držel libovolnou pistoli a druhou rukou v kapse mačkal spínač) . Miřidla jsou povolena jen tzv. otevřená. Libovolná pistole se střílí na 50 m, vzduchová pistole na 10 m a ostatní discipliny na 25 m.
Před každou soutěží probíhá přejímka zbraní a vybavení střelce (oblečení, případně povolené pomůcky), kterou provádějí rozhodčí. Pokud materiál vyhovuje, je označen nálepkou, kterou kontrolují rozhodčí na palebné čáře. Pokud střelec použije v závodě nevyhovující nebo neoznačenou zbraň či pomůcku, je diskvalifikován.

Povolené rozměry zbraní a pažby pro pistolové discipliny


U pistolových disciplin (mimo libovolné pistole a rychlopalby) je předepsán minimální odpor spouště, který se měří speciálním závažím (viz obrázek) před soutěží u všech závodníků (přejímka zbraní a vybavení) a namátkově u vylosovaných střelců po skončení závodu před

jeho odchodem z palebné čáry.


Pro některé discipliny (rychlopalba, velkorážová pistole, standardní pistole a sportovní pistole) je třeba uvést společné prvky způsobu střelby podle platných mezinárodních pravidel sportovní střelby.
Při použití papírových terčů se výsledek hodnotí po každé sérii rozhodčím u terčů.
Pohotovostní postoj, kdy před každým výstřelem musí střelcova ruka se zbraní směřovat šikmo dolů v úhlu ne větším než 45 stupňů (viz obrázek). Paže musí v této poloze zůstat nehybně až do okamžiku otáčení terče (nebo rozsvícení zeleného světla u elektronických terčů).

Pohotovostní postoj Měření předepsaného odporu spouště závažím


Velkorážová a sportovní pistole - první polovina závodu (30 ran) se střílí na pevný terč (50 x 20), jedna série pěti ran nástřelných a 6 soutěžních sérií po 5 výstřelech. Na nástřelnou i soutěžní sérii je stanoven čas 5 minut. Otočný terč je nyní již také kruhový a závodník střílí jednu nástřelnou sérii a 6 soutěžních sérií - vždy 5 výstřelů. Rozhodčí dá povel „nabíjet“ a po uplynutí stanoveného času na nabíjení (1 minuta) vydá povel „pozor“ a terče se zavřou (nebo se rozsvítí červené světlo u elektronických terčů) a střelec již musí zaujmout pohotovostní postoj. Během každé série se terč 5 x otočí do čelní polohy (nebo se rozsvítí zelené světlo) na 3 sek. a střelec zvedne ruku a vystřelí. Terč se zavře (nebo se rozsvítí červené světlo) a střelec znovu spustí paži se zbraní (pohotovostní postoj). Čas mezi zavřením terče a dalším otevřením je 7 sek. Pozdě vystřelenou ránu elektronické terčové zařízení automaticky vyhodnotí jako nulu, u papírových terčů může nastat situace, kdy tento pozdní výstřel způsobí šikmé natržení terče a tento případ řeší pravidla tak, že se jedná o nulu, pokud jejich horizontální délka průstřelu je větší než 11 mm (u ráže 5,6 větší než 7 mm).

Libovolná pistole (LP)

 

Tato disciplina je zkušenými střelci hodnocena jako nejtěžší ze všech pistolových disciplin. Její vývoj z hlediska pravidel sportovní střelby není příliš dramatický. Do programu OH se dostala již v roce 1896 (střílelo se 30 ran na 30 m), ale již od OH 1912 se střílí podle pravidel, které platí dosud (60 ran na 50 m, terč 50 x 20).

V první fázi vývoje discipliny LP byly povoleny všechny druhy krátkých zbraní a tak například vítěz OH v r. 1900 C. Röderer použil dokonce velkorážový revolver a nastřílel 503 bodů na současný terč (50 x 20) na 50 m. Ve 20. letech minulého století se začínají prosazovat speciální zbraně, vyvinuté zejména v Německu (např. firmy Büchel, Haenel, Anschütz) a ve Švýcarsku (Hämmerli), pro tuto disciplinu – libovolné pistole. Při jejich konstrukci bylo využito všech povolení pravidel sportovní střelby. Jedná se o jednoranné pistole na náboj 5,6 mm Long Rifle (LR) s délkou hlavně kolem 300 mm. Hmotnost se pohybuje mezi 1,2 až 1,4 kg. Vyrábějí se pažby podle tvaru střelcovy ruky (tzv. ortopedická pažba). Odpor spouště není předepsán a tak je používán tzv. napínáček spouště, který umožní nastavení odporu spouště jako velmi malý (i kolem 10 g). Miřidla ovládaná mikrometrickými šrouby dovolují přesnou korekci. Všeobecně lze říci, že u všech těchto zbraní převládaly a dodnes převládají systémy s blokovým závěrem Martini, s vertikálními bloky systému Aydt a jen řídce s válcovými závěry systému Widmer (např. MC 2-3).

Podle současných mezinárodních pravidel je možné pro tuto disciplinu použít jen jednorannou pistoli ráže 5,6 mm (povolen jen náboj Long Rifle s okrajovým zápalem a střelou z měkkého kovu - olovo apod.). Odpor spouště, celková hmotnost zbraně ani délka hlavně nejsou stanoveny.

 

Vítěznou trofejí pro družstva v LP je Cena města Lyonu (Lyonský pohár), věnovaná v roce 1904 při příležitosti pořádání MS v tomto francouzském městě.

 

Mistři světa – libovolná pistole 60 - muži

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1900 Röderer Conrad Švýcarsko 503 Švýcarsko
1901 Hess Karl Švýcarsko 443 Švýcarsko
1902 Hess Karl Švýcarsko 470 Švýcarsko
1903 Segura Benjamin Argentina 466 Argentina
1904 van Asbroeck Paul Belgie 484 Švýcarsko
1905 van Asbroeck Julien Belgie 507 Belgie
1906 Stäheli Conrad Švýcarsko 512 Belgie
1907 van Asbroeck Paul Belgie 504 Belgie
1908 Fischer Richard Německo 509 Itálie
1909 van Asbroeck Paul Belgie 518 Německo
1910 van Asbroeck Paul Belgie 524 Belgie
1911 du Verger Charles Paumier Belgie 528 Belgie
1912 van Asbroeck Paul Belgie 540 Belgie
1913 Carlberg E Švédsko 486 USA
1914 van Asbroeck Paul Belgie 529 Itálie
1921 Haenni H. Švýcarsko 515 Itálie
1922 Haenni H. Švýcarsko 514 Švýcarsko
1923 Calkins J. R. USA 523 USA
1924 Schnyder Švýcarsko 531 Švýcarsko
1925 Schnyder Švýcarsko 513 Francie
1927 Schnyder Švýcarsko 532 Švýcarsko
1928 Schnyder Švýcarsko 530 Švýcarsko
1929 Zalauf F. Švýcarsko 542 Švýcarsko
1930 de Budé Revilloid Švýcarsko 538 Švýcarsko
1931 Bonin C. Francie 536 Švýcarsko
1933 Ullman Torsten Švédsko 541 Švýcarsko
1935 Ullman Torsten Švédsko 547 Švýcarsko
1937 Ullman Torsten Švédsko 555 Švýcarsko
1939 Krempel Erich Německo 547 Švýcarsko
1947 Ullman Torsten Švédsko 545 Argentina
1949 Rhyner B. Švýcarsko 548 Argentina
1952 Ullman Torsten Švédsko 558 Švédsko
1954 Benner Huelet USA 553 SSSR
1958 Umarov Machmud SSSR 565 SSSR
1962 Stolypin Vladimír SSSR 559 SSSR
1966 Stolypin Vladimír SSSR 556 SSSR
1970 Vollmar Harald NDR 564 SSSR
1974 Zapolski Georgij SSSR 566 SSSR
1978 Minder Moritz Švýcarsko 577 Švýcarsko
1982 Skanaker Ragnar Švédsko 568 SSSR
1986 Pyžanov Sergej SSSR 657

(564+93)

SSSR
1990 Koprinkov Spas Bulharsko 671

(577+94)

Maďarsko
1994 Wang Yifu Čína 663,5

(566+97,5)

Ukrajina
1998 Dumoulin Franck Francie 673,4

(577+96,4)

Čína
2002 Tan Zongliang Čína 662,7

(568+94,7)

Čína

 

Mistři světa – libovolná pistole 60 - junioři

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1994 Korovaj Anatolij Moldavsko 555 Moldavsko
1998 Zlatič Andrija Jugoslávie 554 Polsko
2002 Izačenko Vladimír Kazachstán 563 Ukrajina

 

Rychlopalba

 

Tato disciplina sportovní střelby prošla ve své historii největšími změnami a to jak v oblasti zbraní, tak zejména v používaných terčích a způsobu střelby či hodnocení pořadí. V počátku šlo o to, aby střelec prokázal svou pohotovost rychle zasáhnout protivníka (nebo terč) nejen jednou ranou (jako u discipliny „duel“), ale i opakovaně, později i několik terčů vedle sebe v krátkém čase. Předpokladem ke splnění těchto úkolů byla zbraň, která by umožnila rychle a spolehlivě opakovat výstřel. Bubínkové revolvery známé již v 19. století sice umožňovaly vystřelení více ran v kratším čase, ale nutnost natahování (pootáčení bubínku) po každém výstřelu (u jednočinné spouště např. palcem) způsobovalo nadměrné vychýlení miřidel zbraně (stejně tak u dvoučinné spouště při značném odporu spouště bez předchozího natažení kohoutu). Obdobně jako u discipliny velkorážový revolver se v různých zemích střílelo podle národních pravidel, nejčastěji na figurové terče (ale i na kruhové), zpravidla 5 až 6 ran v určitém časovém limitu (např. 12 sek.). To se dalo splnit i z revolveru. Takto se pravděpodobně střílela tzv. rychlopalba i na I. OH v roce 1896 (30 ran na 25 m) a následně v r. 1900 (60 ran na 30 m), 1912 a 1920 (30 ran na 30 m). Někdy o pořadí rozhodoval počet bodů (hodnotících kruhů) a jindy jen počet zásahů do figurového terče (jeden zásah = 1 bod). Terče (siluety) byly neotočné, pevně uchycené ve stojanech.

Až s vývojem samonabíjecích pistolí ráže 5,6 mm dochází k většímu rozvoji této dynamické discipliny a sjednocení pravidel. Ve 20. letech minulého století střílela většina předních střelců opakovací pistolí Colt Woodsman Target Automatic Pistol (poprvé se objevuje v roce 1915) ráže 5,6 mm LR konstruktéra J. M. Browninga.
Na OH 1924 se začalo střílet na 25 m a tato vzdálenost se již neměnila. Zde se střílely 3 série po 6 ranách v čase 8 sekund pro jednu sérii. Hodnotil se zásah figury, na prvních třech místech měli závodníci všech 18 zásahů a o pořadí rozhodl rozstřel. Na OH 1932 se střílelo 6 sérií po 6 výstřelech, nejlepší závodníci měli výsledek 36 zásahů a znovu rozhodoval rozstřel. Podle některých materiálů se na obou OH prováděl rozstřel tak, že při každé další šestiranné sérii se zkracoval čas.
Na MS v r. 1935 v Římě se střílelo na šest vedle sebe postavených figur (výška 163 cm) v osové vzdálenosti 75 cm. Základní část závodu se skládala ze tří sérií po 6 ranách za 8 sek, a dále po jedné sérii za 6 sek., 5 sek. a 4 sek. a hodnotily se zásahy do figur (max. nástřel 36). V případě rovnosti se pokračovalo sériemi za 4 sek. až do rozhodnutí o pořadí. Tento způsob střelby byl vyzkoušen (bez udělení medailí) v roce 1933 na MS v Granadě a uplatněn i na OH 1936 v Berlíně. Vítěz C. van Oyen z Německa dosáhl max. možného nástřelu (to znamená, že za 4 sek. zasáhl všech šest figur !). V rozstřelu o bronz za 3 sek., T. Ullman ze Švédska zasáhl 4 figury! Za přelom z hlediska použitých zbraní lze považovat pistoli Walther Olympia na náboj 5,6 mm Short, kterou poprvé použili Němci na těchto OH. Tato pistole vznikla z desetiranné sportovní pistole Walther – Sport ráže .22 LR vyvinuté v roce 1932. „Olympia“ měla poloortopedickou rukojeť a třídílné závaží pod hlavní umožňovalo volbu správné hmotnosti a její účelné rozložení podle přání střelce. Po druhé světové válce začala tuto pistoli, s drobnými konstrukčními úpravami, vyrábět švýcarská firma Hämmerli pod označením Hämmerli – Walther. Závěr zbraně byl z lehké slitiny a na ústí hlavně byla našroubována úsťová brzda. Pažba měla spodní opěrku dlaně. Její vývoj pokračuje a tato firma nadále vyrábí kvalitní pistole pro všechny discipliny. Americkou obdobou „Olympie“ je Smith – Wesson model 41 ráže .22 LR.
Na MS 1937 (poprvé i soutěž družstev) se opět změnily terče a způsob hodnocení závodu. Střílelo se na šest figur, vždy tři šestiranné série za 8, 6 a 4 sekundy a hodnocení bylo provedeno pomocí trestných bodů, kdy za nezasaženou figuru byl počet trestných bodů shodný s délkou času série (např. netrefená figura v sérii za 8 sek. bylo 8 trestných bodů). Na MS v r. 1939 se střílelo rovněž 9 sérií, ale 1 x za 8., 3 x za 6, 4 x za 4 a 1 x za 3 sekundy.
Po druhé světové válce se první MS konalo v roce 1947. Počet terčů a ran v jedné sérii byl upraven na 5 a celkový počet výstřelů v závodě na 60. Soutěž byla rozdělena do dvou částí (zpravidla se střílí dva dny) a v každé polovině se střílí po dvou sériích za 8, 6 a 4 sekundy (to vše platí dosud i na OH). Figurový terč měl hodnotící kruhy 1 až 10. Až do roku 1954 byl stále prvním hodnotícím kriteriem počet zasažených figur a v případě shody rozhodoval bodový výsledek. To platilo i na OH 1948 a 1952.
Od MS v r. 1958 rozhoduje jen počet dosažených bodů. Terče se změnily ještě několikrát až po současný kruhový. Postupně se zdokonalovaly pistole (např. úsťová brzda, která zlepšuje stabilitu zbraně po výstřelu, což umožňuje rychlé a přesné přenesení miřidel na další terč, dále pažba zhotovená na míru střelcovi ruky, lepší vyvážení atd.). Pistole na náboj Short vytlačily rychle zbraně pro náboj Long Rifle a tak je vítězství H. Bennera (USA) na MS v r. 1949 s pistolí na náboj LR vlastně raritou. Další zajímavostí je to, že tento střelec vyhrál na OH v r. 1952 disciplinu libovolná pistole. Ještě lepším a také zatím posledním střelcem, který mistrně ovládal obě olympijské discipliny byl Fin P. Linnosvuo, který má zlato z OH 1956 v libovolné pistoli a v rychlopalbě vybojoval zlato (OH 1964) a stříbro (OH 1960). Při současné vysoké specializaci se to již těžko někomu podaří zopakovat či překonat.

Vývoj terčů pro disciplinu rychlopalba (1912 až 1985) 1986 až 1991 Terč platný od r. 1992


V dalším období se objevily pistole ze SSSR, zejména konstruktéra M. Margolina. Jednalo se o modely MC – 1-2, MCM, MCU, MC – 57-1. Další známé pistole jsou z dílny konstruktéra Chajdurova. K současným předním výrobcům nadále patří firmy Hämmerli, dále Walther (Německo) a zejména Pardini (Itálie), kterou proslavil především dvojnásobný olympijský vítěz a mnohonásobný medailista MS a ME R. Schumann z Německa.

Podle současných pravidel sportovní střelby pro tuto disciplinu je možné použít pistoli ráže 5,6 mm (povolen je náboj s okrajovým zápalem a střelou z měkkého kovu - olovo apod.). Odpor spouště není stanoven. Celková hmotnost pistole nesmí překročit 1,26 kg a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 300 x 150 x 50 mm.

 

Vítěznou trofejí pro družstva v rychlopalbě je Cena města Helsinek, která byla poprvé udělena v roce 1937 při MS ve Finsku.

 

Mistři světa – rychlopalba - muži

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1935 Boninsegni Walter Itálie 18-1-1-4 -
1937 Klava K. Litva 54 Finsko
1939 Ullman Torsten Švédsko 54 Maďarsko
1947 Valiente Carlos Argentina 60 / 570 Itálie
1949 Benner Huelet USA 60 / 565 Argentina
1952 Benner Huelet USA 60 / 582 USA
1954 Kaliničenko Nikolaj SSSR 60 / 584 SSSR
1958 Kropotin Alexandr SSSR 592 SSSR
1962 Zabelin Alexandr Nikolajevič SSSR 589 SSSR
1966 Atanasiu Virgil Rumunsko 596 SSSR
1970 Liverzani Giovanni Itálie 598 Československo
1974 Radke Alfred SRN 594 SSSR
1978 Gunarskon Ove Švédsko 595 SRN
1982 Puzyrev SSSR 596 SSSR
1986 Kaczmarek Adam Polsko 696

(597+99)

SSSR
1990 Schumann Ralf NDR 885

(594+194+97)

SSSR
1994 Kucharczik Krzysztof Polsko 691,4

(588+103,4)

Polsko
1998 Schumann Ralf Německo 696,9

(595+101,9)

Německo
2002 Spangenberg Marco Německo 696,9

(595+101,9)

Německo

 

Mistři světa – rychlopalba - junioři

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1994 Gonzales Joseph USA 579 Velká Británie
1998 Llames Jorge Španělsko 577 Německo
2002 Behrendt Martin Německo 582 Německo

 

Velkorážová pistole (VP)

 

Užívání krátkých zbraní v armádách poznamenalo počátky discipliny velkorážová pistole (revolver). Vzniklo velké množství národních disciplin, jejich pravidla se více či méně lišila a nebo byla stanovena pro jednotlivé závody. Měnily se terče, vzdálenosti, počet ran, použité druhy zbraní a způsob střelby. Časté byly názvy služební nebo armádní pistole či revolver. Pro cvičení pistolových soubojů byla v roce 1835 v Paříži otevřena střelnice. Střílelo se na 16 m (terč měl 7 kruhů, střed o průměru 30 mm) a 25 m (terč figurový, postava stojící bokem, výška asi 165 cm). Střelba probíhala tak, že řídící střelby velel: „pozor“, „pal“ a počítal „jedna-dvě-tři“. Na povel „pal“ bylo povoleno zvednout ruku se zbraní a do „tří“ musela být rána vystřelena. Z tohoto způsobu střelby se vyvinuly pozdější mezinárodní pravidla střelby na otočný terč. Střílely se i další úlohy, např. střelba na figuru v čase 12 sek. (6 ran) nebo střelba na pohybující se figuru (pohyb odpovídal rychlému pochodovému tempu).

Jednotná mezinárodní pravidla discipliny velkorážová pistole (bylo možno použít i revolver) byla schválena až po II. světové válce a poprvé se disciplina na MS střílela v roce 1947. Do programu OH se nikdy nedostala (na OH v r. 1896 byla jedna disciplina nazvána armádní revolver 30 ran na 25 m, ale nejsou známé další podrobnosti).
V roce 1947 se na MS střílelo 120 ran, o dva roky později jen 60 ran a to na 50 metrů. V roce 1952 se střílelo obdobně jako dnes na dvě poloviny, 30 ran na kruhový terč (pojmenování „přesnost“) a 30 ran na siluetu (název „duel“). Vzdálenost terčů 25 metrů. Od roku 1954 již platí u „duelu“ (nyní otočný terč) předepsaný postoj (pohotovostní postoj). Na ME se VP poprvé střílela v roce 1959 v Miláně.

Z počátku se používaly velkorážové služební pistole a revolvery, s přijetím jednotných mezinárodních pravidel se začaly vyrábět speciální zbraně, nejprve revolvery ráží 9,65 mm (.38“) a později ráže 7,62 mm (.30“). U větší ráže se výrazně prosadil terčový revolver našich konstruktérů - ZKR 551, u menší ráže TOZ 36 systému Nagant z bývalého SSSR. V 80. letech 20. století se prosazují pistole v ráži 8 mm (.32“), které v současné době již téměř zcela vytlačily revolvery z vrcholných mezinárodních soutěží. Nutno připomenout, že v roce 1963 na Panamerických hrách v Sao Paolo (Brazílie) dosáhl Američan T. D. Smith světového rekordu 597 bodů (298 bodů na pevný terč a 299 bodů na otočný terč) velkorážovou pistolí Colt bez použití sportovní pažby a dalších úprav. Na ME v Plzni v r. 1969 vytvořil Ladislav Falta evropský rekord výkonem 596 bodů. Oba tyto rekordy nebyly překonány až do zavedení kruhového otočného terče (r. 1992).

Podle současných pravidel pro tuto disciplinu je možné použít pistoli (nebo revolver) ráže 7,62 mm až 9,65 mm (.30“ až .38“). Povolen jen náboj se střelou z měkkého kovu – olovo apod. (střelivo Magnum není povoleno). Minimální odpor spouště je stanoven na 1,36 kg. Celková hmotnost pistole nesmí překročit 1,4 kg a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 300 x 150 x 50 mm. Délka hlavně může být max. 153 mm, rozteč mezi muškou a hledím nesmí být větší než 220 mm. Úsťové brzdy ani jiná podobná zařízení nejsou povoleny.

 

Vítězné družstvo na MS získává putovní cenu – tzv. Venezuelskou trofej, která byla věnována pořadatelem MS 1954. Naši střelci ji měli v držení zatím dvakrát.

 

Mistři světa – velkorážová pistole 30 + 30

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1947 Ullman Torsten Švédsko *1048 Finsko
1949 Keller H. Švýcarsko *559 USA
1952 Reeves H. W. USA 579 USA
1954 Ullman Torsten Švédsko 586 SSSR
1958 McMillan William Willard USA 586 Československo
1962 Rakolov Igor SSSR 590 SSSR
1966 Blankenship Wiliam USA 595 USA
1970 Corpio Rafael Mexiko 591 Československo
1974 Iuga Dan Rumunsko 591 SSSR
1978 Mäkinen Seppo Finsko 592 Finsko
1982 Turla Vladas SSSR 592 SSSR
1986 Tkačev Oleg SSSR 591 SSSR
1990 Pyžanov Sergej SSSR 590 SSSR
1994 Hembre Paal Norsko 588 Rusko
1998 Park Byung Taek J. Korea 588 Jižní Korea
2002 Park Byung Taek J. Korea 590 Jižní Korea

* v roce 1947 se střílelo 120 ran a v r. 1949 60 ran na 50 m

 

Standardní pistole

 

Nejkratší historii na mezinárodním poli má tato pistolová disciplina. Střílí se na 25 m, používá se terč 50 x 20. Střílí se tak, že po nástřelné sérii (5 ran za 150 sek.) absolvuje závodník celkem dvanáct pětiranných sérií do soutěže. Nejprve má na každou ze čtyř sérií čas 150 sek. (mezi jednotlivými výstřely je možné ruku se zbraní na krátký čas opřít o stolek), dále následují čtyři série, kdy je terč k závodníkovi otočen na 20 sek. a na závěr je nutno každou ze čtyř sérií zvládnout za 10 sek. U sérií za 20 a 10 sek. je třeba vystřelit 5 ran v rychlém sledu za sebou bez odložení zbraně. Po uplynutí stanoveného času se terč zavře. Oproti rychlopalbě střílí závodník vždy pět ran do jednoho terče. Vše se děje na základě povelů rozhodčích. Před každou sérií, než se terče otočí ke střelcům, musí závodník zaujmout předepsaný pohotovostní postoj.

Do programu MS byla tato disciplina zařazena v roce 1970, na ME měla premiéru v Plzni v roce 1969. V programu OH není.

Pro tuto disciplinu je možné použít pistoli ráže 5,6 mm (povolen jen náboj Long Rifle s okrajovým zápalem a střelou z měkkého kovu - olovo apod.). Minimální odpor spouště je stanoven na 1 kg (9,8 N). Celková hmotnost pistole nesmí překročit 1,4 kg a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 300 x 150 x 50 mm. Délka hlavně může být max. 153 mm, rozteč mezi muškou a hledím nesmí být větší než 220 mm. Úsťové brzdy ani jiná podobná zařízení nejsou povoleny.

 

Mistři světa – standardní pistole 20+20+20 - muži

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1970 Sulejmanov Renart SSSR 579 USA
1974 Toršin Viktor SSSR 581 SSSR
1978 Skanaker Ragnar Švédsko 583 Finsko
1982 Turla Vladas SSSR 583 SSSR
1986 Kuzmins Afanasij SSSR 578 SSSR
1990 Ignaťuk Miroslav SSSR 572 SSSR
1994 Lee Sang Hak J. Korea 575 Finsko
1998 Nestrujev Michail Rusko 580 Čína
2002 Vogn Rene Dánsko 580 Rakousko

 

Mistři světa – standardní pistole 20+20+20 - junioři

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1994 Rana Jaspol Indie 569 Moldavsko
1998 Guevara Monrel Venezuela 563 Venezuela
2002 Koulakov Denis Rusko 574 Rusko

 

Vzduchová pistole

 

Jak jsme již připomenuly v kapitole o puškových disciplinách, vzduchové zbraně existovaly již před více než dvěma sty lety. Jednalo se zejména o dlouhé zbraně, pušky. Terčové vzduchové pistole se objevují až v polovině minulého století. Z výrobního hlediska je dělíme stejně jako pušky na vzduchovky, větrovky a plynovky.
K rozvoji sportovní střelby ze vzduchových pistolí u nás velkou měrou přispěly plynovky TAU (TAU 5, TAU 6, TAU 7) z Brna.
V programu ME je vzduchová pistole od roku 1969, na MS se poprvé střílela v roce 1970 a na OH byla zařazena v r. 1988 (muži i ženy).
Podle platných mezinárodních pravidel se střílí na vzdálenost 10 m, muži a junioři 60 soutěžních ran, ženy a juniorky 40 ran. Vzduchová pistole musí být jednoranná a může mít max. hmotnost 1,5 kg. Odpor spouště minimálně 500 gramů a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 420 x 200 x 50 mm. Mezinárodní terč (od roku 1992) má „10“ o velikosti 11,5 mm.

Mistři světa – vzduchová pistole (VzPi) 60* - muži

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1970 Marosvari Kornel Maďarsko 383 SSSR
1974 Kosych Georgij SSSR 389 SSSR
1978 Palokangas Paavo Finsko 391 Finsko
1979 Robinson G. Velká Británie 387 Švédsko
1981 Nygord Don USA 580 Bulharsko
1982 Turla Vladas SSSR 590 SSSR
1983 Skanaker Ragnar Švédsko 586 SSSR
1985 Beutler Rolf Švýcarsko 580 SSSR
1986 Basinskij Igor SSSR 688,6

(589 + 99,6)

SSSR
1987 Papanitz Zoltan Maďarsko 683,3

(586 + 97,3)

SSSR
1989 Pyžanov Sergej SSSR 690,3

(590+100,3)

SSSR
1990 Tobar Bernardo Kolumbie 682,6

(581+101,6)

SSSR
1991 Potteck Uwe Německo 684,1

(584+100,1)

SSSR
1994 Dumoulin Franck Francie 683,7

(584+99,7)

Čína
1998 Wang Yifu Čína 685,3

(586+99,3)

Čína
2002 Nestrujev Michail Rusko 685,3

(585+100,3)

Rusko

* v letech 1966 až 1978 se střílelo 40 soutěžních ran

Mistři světa – vzduchová pistole (VzPi) 60 - junioři

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1989 Kandikov A. SSSR 577 Maďarsko
1991 Lukašik Konstantin SSSR 577 Francie
1994 Vjskrebzev Alexej Rusko 573 Maďarsko
1998 Tiainen Teemu Finsko 576 Německo
2002 Koulakov Denis Rusko 580 Jižní Korea



Mistryně světa – vzduchová pistole (VzPi) 40 - ženy

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1970 Carrollová Susan USA 372 SSSR
1974 Simonianovová Zinajda SSSR 383 SSSR
1978 Hannssonová K. Švédsko 382 Švédsko
1979 Foxová Ruby E. USA 385 USA
1981 Kalininová N. SSSR 380 SSSR
1982 Dobrančevová Marina SSSR 386 SSSR
1983 Bodinová Kerstin Švédsko 382 Švédsko
1985 Dobrančevová Marina SSSR 384 SSSR
1986 Völkerová Anke NDR 485,5

(387 + 98,5)

SSSR
1987 Brajkovičová Jasna Jugoslávie 489,0

(387+102,0)

SSSR
1989 Salukvadzeová Nina SSSR 487,5

(385+102,5)

SRN
1990 Sekaričová Jasna Jugoslávie 483,8

(384+99,8)

SSSR
1991 Logviněnková Marina SSSR 488,3

(388+100,3)

SSSR
1994 Sekaričová Jasna Jugoslávie 484,6

(386+98,6)

Čína
1998 Dorjsurenová Munkhbayar Mongolsko 484,1

(387+97,1)

Rusko
2002 Kostevičová Olena Ukrajina 485,2

(384+101,2)

Rusko


Mistryně světa – vzduchová pistole (VzPi) 40 - juniorky

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1989 Sagunová Miroslawa Polsko 377 Polsko
1991 Kochová Stefanie Německo 376 Francie
1994 Macaryová Karen Francie 381 Dánsko
1998 Čaika Viktoria Bělorusko 382 Maďarsko
2002 Szymanska Katarzyna Polsko 384 Čína

Sportovní pistole 30 + 30


Tato disciplina určená pro ženy, juniorky a juniory se střílí stejným způsobem jako velkorážová pistole. Zbraň se však používá stejná jako u discipliny standardní pistole (StP). V programu MS je pro ženy od roku 1966. Od roku 1984 se střílí na OH.
V roce 1970 na MS v USA (Phoenix) střílely ženy i disciplinu StP 20+20+20. Vyhrála Judy Trimová z Austrálie nástřelem 554 b. a družstvo Austrálie. V dalších letech se tato disciplina v programu MS žen neobjevila.

Mistryně světa – sportovní pistole 30 + 30 - ženy

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1966 Rasskazovová N. SSSR -
1970 Stoljarovová Nina SSSR 581 USA
1974 Stoljarovová Nina SSSR 586 SSSR
1978 Dyerová Kim USA 590 Dánsko
1982 Baloghová Palma Maďarsko 590 SSSR
1986 Dobrančevová Marina SSSR 689

(589+100)

SSSR
1990 Logviněnková Marina SSSR 685

(586+99)

SSSR
1994 Boo Soon Hee Jižní Korea 683,8

(581+102,8)

Čína
1998 Cai Yieqiong Čína 687,3

(590+97,3)

Čína
2002 Dorjsurenová Munkhbayar Německo 689,9

(587+102,9)

Čína


Mistryně světa – sportovní pistole 30 + 30 - juniorky

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1994 Szpeková Slawomira Polsko 573 Německo
1998 Pervanová Vlatka Chorvatsko 568 Polsko
2002 Fei Fengij Čína 581 Čína


Mistři světa – sportovní pistole 30 + 30 - junioři

Rok Vítěz Stát Nástřel Vítězné družstvo
1994 Korovaj Anatolij Moldavsko 583 Moldavsko
1998 Kopp Pavol Slovensko 579 Rusko
2002 Koulakov Denis Rusko 579 Kazachstán


Pozn. U soutěží družstev neuvádím nástřely, protože do roku 1958 byla pětičlenná, v období 1962 až 1982 čtyřčlenná a od roku 1986 jsou tříčlenná. Družstva žen jen tříčlenná.

Terče pro jednotlivé discipliny viz kapitola „Terče pro sportovní střelbu“. Jak se střílí finále na vrcholných soutěžích a ukázky některých současných krátkých zbraní najdete v kapitole „Vývoj střeleckých disciplin“.

Místa konání všech dosavadních MS jsou uvedena v dokumentu „Místa konání MS“.

Olympijské vítěze a medailisty OH, stejně jako další informace o střeleckých soutěžích na OH najdete v kapitolách Sportovní střelba a olympijské hry.

Spolupracujeme