Základní informace o sportovní střelbě

Vývoj střeleckých disciplin

 
Střelba jako sport podle jednotných mezinárodních pravidel se vyvinula z užitkové (bojové a lovecké) střelby. První zprávu o střeleckých závodech z palných zbraní máme ze Švýcarska z roku 1471. Pravidla se stanovovala před soutěží. Většinou se jednalo o malý počet ran (zpravidla nepřesahoval 12 výstřelů). Na konci 15. a začátkem 16. století se střílelo puškami s hladkou hlavní do terčů o průměru 70 až 100 cm na vzdálenost 230 a 300 kroků. Do 18. století místem střelby ve velkých městech byla obvykle část hradeb – parkán. Na venkově byla střelbě určena nejčastěji louka pod nějakým svahem, který tvořil bezpečnostní clonu proti střelám. Nákladně zbudované stálé střelnice s krytým střelištěm, zbrojnicí, společenskou místností a dalšími prostorami se objevují až v 18. století.
Začátek třetí čtvrtiny 19. století lze považovat za období směřující ke sportovnímu střelectví. Postupně se vytvářejí pravidla pro soutěže včetně pravidel bezpečného zacházení se zbraněmi, jsou stanovovány funkce rozhodčích, cílných apod. Se vznikem světové střelecké organizace (v roce 1907 vzniká Mezinárodní unie střeleckých federací a asociací) je spojeno úsilí o sjednocení terčů, vzdálenosti střelby, počtu výstřelů, vymezení poloh ke střelbě a použití zbraní a střeliva. To vše se však podařilo až mnohem později, což lze dokumentovat na programu střelectví na OH až do roku 1924 (u řady disciplin i později a to také při MS a ME).

Z počátku byly zbraně různé, zejména předovky (s kolečkovým nebo křesadlovým zámkem). Značný rozvoj střelectví znamenal vynález zadovek a jednotného náboje a především velkosériová výroba zbraní a střeliva pro armádu a další ozbrojené složky. To si vyžádalo i potřebu výcviku v širším rozsahu.
Puška již měla za úkol přesně zasahovat nepřítele na větší vzdálenosti (300 - 1000 m). Armádní pistole a revolvery se používaly např. u jezdectva k zesílení razance útoku, později pro osobní ochranu důstojníků a v neposlední řadě k soubojům. Z těchto skutečností se vytvářela pravidla pro střelecké discipliny a to zejména zařazením střeleckých disciplina na program novodobých olympijských her (I. OH v roce 1896) a pořádáním mistrovství světa ve střelbě (od r. 1897).
Jednalo se o dva druhy zbraní pro soutěžní střelbu. Jednak speciální zbraně upravené „na míru“ střelci a vedle toho standardní armádní zbraně bez úprav. U pušek to byla velkorážní terčovnice (speciální zbraň) a standardní puška (vojenská puška). Soutěžní vzdálenost 300 m znamenala 400 kroků (400 x 0,75 m). Terč měl průměr 1 m („10“ = 10 cm, černé pole = 60 cm, „1“ = 100 cm). Malorážka vznikla jako zbraň určená pro výcvik (kratší vzdálenost, levnější střelivo). Na MS se malorážka poprvé objevila v roce 1924 v Remeši (jen ženy, muži od roku 1929 ve Stockholmu). Obdobně tomu bylo i u vzduchovek, které se prosazují ve větší míře ve 30. letech 20. století a po zdokonalení se stávají součástí sportovní střelby stejně jako malorážky. Do mezinárodních soutěží se vzduchové zbraně dostávají na MS 1970 (první ME v roce 1971).
U pistolí (revolverů) předpokládáme, že ze soubojových pistolí se vyvinula disciplina libovolná pistole (speciální zbraň) a ze způsobu střelby při soubojích střelba na otočný terč - rychlopalba (a část discipliny sportovní pistole a velkorážní pistole).
Broková sportovní střelba se vyvinula z lovecké, zejména po vynalezení umělého letícího terče v minulém století. V prvních soutěžích se střílelo na živé holuby. Starší disciplina je baterie (trap), kdy terče jsou vrhány ze zákopu, který je 15 m před střelci. Jedno střeliště má 5 stanovišť, každé se třemi vrhačkami. Střelci postupují po jednotlivých stanovištích a terče jsou vrhány tak, že závodník dopředu neví pod jakým úhlem a kterým směrem terč vyletí. Na každý vržený terč může vystřelit 2x. Při nové disciplině dvojitý trap (double trap) vyletí dva terče najednou a závodník musí každý zasáhnout jedním výstřelem. Později vznikl skeet, kde terče létají ze dvou protilehlých věží. 

Další lovecké praktiky daly vzniknout sportovním disciplinám na pohyblivé terče (dříve populární střelba zejména ve skandinávských zemích - na běžícího jelena a později na kance). Nyní se střílí disciplina běžící terč - malorážkou na 50 m na siluetu kance a vzduchovkou na 10 m na kruhový terč (v programu OH je jen vzduchovka).
 

Vybavení sportovního střelce:

Dobové kresby a později fotografie ukazují, že se na soutěžích střílelo v normálním občanském oděvu nebo v uniformě (střeleckého spolku, vojenské, policejní apod.). postupem času si střelci začali oděv upravovat a přizpůsobovat k této činnosti. A nejen oděv, ale i obuv, používají se rukavice, čepice se štítky, střelecké brýle atd..
Dnes se výrobou tohoto vybavení sportovních střelců zabývají specializované firmy a jednotlivé části vybavení jsou definovány pravidly sportovní střelby a před zahájením soutěží se kontrolují společně se zbraněmi rozhodčími. K tomu používají rozhodčí speciálních pomůcek.
Oděvy a střelecké pomůcky se pro jednotlivé discipliny liší. Nejnákladnější je vybavení pro puškové discipliny (cena speciálního střeleckého kabátu a kalhot včetně spodního oblečení může dosáhnout až 50.000,- Kč, boty, rukavice a další „drobnosti“ až 10.000,- Kč). Menší náklady jsou třeba pro pistolové discipliny (střelecké boty) a brokovou střelbu (vesta).